SLOKA 15
śoka-harṣa-bhaya-krodha-
lobha-moha-spṛhādayaḥ
ahaṅkārasya dṛśyante
janma-mṛtyuś ca nātmanaḥ
śoka — nářek; harṣa — radost; bhaya — strach; krodha — hnĕv; lobha — chamtivost; moha — zmatenost; spṛhā — dychtĕní; ādayaḥ — a tak dále; ahaṅkārasya — falešného ega; dṛśyante — jeví se; janma — zrození; mṛtyuḥ — smrt; ca — a; na — ne; ātmanaḥ — duše.
Nářek, radost, strach, hnĕv, chamtivost, zmatenost a dychtĕní, jakož i zrození a smrt jsou zážitky falešného ega, nikoliv čisté duše.
Falešné ego je mylné ztotožnĕní se čisté duše s jemnohmotnou myslí a hrubohmotným tĕlem. Následkem tohoto mylného chápání své totožnosti podmínĕná duše naříká nad tím, co ztratila, raduje se z toho, co získala, bojí se nepříznivých vĕcí, hnĕvá se kvůli nesplnĕným touhám a dychtí po smyslovém požitku. Jelikož je takto zmatená falešnými zálibami a nechutĕmi, musí přijímat další hmotná tĕla, a se musí znovu a znovu rodit a umírat. Seberealizovaná duše ví, že všechny tyto svĕtské emoce nemají nic společného s čistou duší, která má přirozený sklon s láskou sloužit Pánu.