SLOKA 17
amūlam etad bahu-rūpa-rūpitaṁ
mano-vacaḥ-prāṇa-śarīra-karma
jñānāsinopāsanayā śitena
cchittvā munir gāṁ vicaraty atṛṣṇaḥ
amūlam — bez základu; etat — toto (falešné ego); bahu-rūpa — v mnoha podobách; rūpitam — vnímané; manaḥ — mysli; vacaḥ — řeči; prāṇa — životního vzduchu; śarīra — a hrubohmotného tĕla; karma — činnosti; jñāna — transcendentálního poznání; asinā — mečem; upāsanayā — oddaným uctíváním (duchovního mistra); śitena — naostřeným; chittvā — poté, co odsekne; muniḥ — rozvážný mudrc; gām — po této Zemi; vicarati — putuje; atṛṣṇaḥ — bez hmotných tužeb.
Přestože falešné ego nemá skutečný základ, je vnímané v mnoha podobách – jako činnosti mysli, řeči, životního vzduchu a tĕlesných schopností. Rozvážný mudrc však odsekne toto klamné pojetí vlastní totožnosti mečem transcendentálního poznání naostřeným uctíváním pravého duchovního mistra a žije v tomto svĕtĕ bez jakékoliv hmotné připoutanosti.
Slovo bahu-rūpa-rūpitam, „vnímané v mnoha podobách“, také vyjadřuje, že falešné ego se projevuje ve víře, že jsem polobůh, významný človĕk, krásná žena, utlačovaný dĕlník, tygr, pták, hmyz a tak podobnĕ. Vlivem falešného ega čistá duše pokládá nĕjaký hmotný obal za svou svrchovanou totožnost, ale tuto nevĕdomost lze odstranit postupem, který popisuje tento verš.