SLOKA 26
yathā nabho vāyv-analāmbu-bhū-guṇair
gatāgatair vartu-guṇair na sajjate
tathākṣaraṁ sattva-rajas-tamo-malair
ahaṁ-mateḥ saṁsṛti-hetubhiḥ param
yathā — jako; nabhaḥ — nebe; vāyu — vzduchu; anala — ohnĕ; ambu — vody; bhū — a zemĕ; guṇaiḥ — vlastnostmi; gata-āgataiḥ — jež přicházejí a odcházejí; vā — nebo; ṛtu-guṇaiḥ — vlastnostmi ročních období (jako je horko a zima); na sajjate — nezaplétá se; tathā — podobnĕ; akṣaram — Absolutní Pravda; sattva-rajaḥ-tamaḥ — kvalit dobra, vášnĕ a nevĕdomosti; malaiḥ — nečistotami; aham-mateḥ — pojetí falešného ega; saṁsṛti-hetubhiḥ — příčinami hmotné existence; param — Nejvyšší.
Nebe může vykazovat různé vlastnosti vzduchu, ohnĕ, vody a zemĕ, jež jím procházejí, a také vlastnosti jako je horko a zima, jež stále přicházejí a odcházejí se zmĕnami ročních období, ale žádné z tĕchto vlastností se ho nikdy nedotýkají. Podobnĕ Nejvyšší Absolutní Pravdy se nikdy nedotýká znečištĕní kvalitami dobra, vášnĕ a nevĕdomosti, jež způsobují hmotné promĕny falešného ega.
Slovo ahaṁ-mateḥ zde označuje podmínĕnou živou bytost, která se projevuje s falešným egem, jež náleží k určitému hmotnému tĕlu. Oproti tomu Osobnost Božství nikdy neovlivňují kvality přírody a tedy ani nezahaluje hmotné tĕlo a neřídí falešné ego. Pán zůstává vĕčnĕ neselhávající a čistý, jak popisuje tento verš.