SLOKA 35
eṣa svayaṁ-jyotir ajo ’prameyo
mahānubhūtiḥ sakalānubhūtiḥ
eko ’dvitīyo vacasāṁ virāme
yeneṣitā vāg-asavaś caranti
eṣaḥ — tato (Nadduše); svayam-jyotiḥ — vydávající vlastní záři; ajaḥ — nezrozená; aprameyaḥ — nezmĕřitelná; mahā-anubhūtiḥ — oplývající transcendentálním vĕdomím; sakala-anubhūtiḥ — vĕdomá si všeho; ekaḥ — jedna; advitīyaḥ — jediná; vacasām virāme — (realizovaná pouze) když hmotná slova ustanou; yena — kým; īṣitāḥ — pobízená; vāk — řeč; asavaḥ — a životní vzduchy; caranti — proudí.
Nejvyšší Pán vydává vlastní záři, je nezrozený a nezmĕřitelný. Je čistým transcendentálním vĕdomím a všechno vnímá. Je jeden jediný a Jeho realizace je dosažena pouze poté, co ustanou obyčejná slova. To On uvádí do pohybu schopnost řeči a životní vzduchy.
Nejvyšší Pán vydává vlastní záři a projevuje sám sebe, zatímco individuální živá bytost je projevená Jeho přičinĕním. Pán je nezrozený, ale živá bytost se rodí do podmínĕného života, protože její hmotné obaly s sebou nesou určitá označení. Pán je nezmĕřitelný, jelikož je všudypřítomný, zatímco živá bytost je lokalizovaná. Nejvyšší Pán je mahānubhūti, souhrn veškerého vĕdomí, zatímco živá bytost je nepatrnou jiskrou vĕdomí. Pán je sakalānubhūti, vševĕdoucí, zatímco živá bytost si je vĕdoma jen svých vlastních omezených zážitků. Nejvyšší Pán je jeden, zatímco živých bytostí je nesčetnĕ mnoho. Když uvážíme, jak se od nás Pán ve všech tĕchto ohledech liší, nemĕli bychom ztrácet čas jako pošetilí materialističtí vĕdci a filosofové, kteří se pokoušejí najít počátek tohoto svĕta svou bezvýznamnou mentální spekulací a slovíčkařením. Hmotnĕ zamĕřeným výzkumem sice lze odhalit nĕkteré hrubé zákony hmotné přírody, ale dosáhnout Absolutní Pravdy tímto nicotným úsilím je beznadĕjné.