SLOKA 36
etāvān ātma-sammoho
yad vikalpas tu kevale
ātman ṛte svam ātmānam
avalambo na yasya hi
etāvān — jakýkoliv; ātma — vlastního já; sammohaḥ — klam; yat — který; vikalpaḥ — představa duality; tu — ale; kevale — v jedinečném; ātman — ve vlastním já; rte — bez; svam — právĕ tohoto; ātmānam — vlastního já; avalambaḥ — základ; na — není; yasya — které (duality); hi — jistĕ.
Jakákoliv zdánlivá dualita vnímaná ve vlastním já je pouze výplod zmatené mysli. Kromĕ duše totiž tato domnĕlá dualita nemá na čem spočívat.
Verš 33 v této kapitole vysvĕtluje, že vlastní já nelze ani nabýt, ani ztratit, neboť každá živá bytost je vĕčnou realitou. Slovo vikalpa neboli „dualita“ zde označuje mylnou představu, že duše je zčásti složená z hmoty v podobĕ hrubohmotného tĕla nebo jemnohmotné mysli. Pošetilí lidé si tedy myslí, že hmotné tĕlo či mysl jsou nedílnou či základní složkou vlastního já. Živá bytost je ve skutečnosti čistĕ duchovní, nedotčená hmotou. Falešné ego vytvořené mylným ztotožňováním se s hmotou je tedy klamnou představou vlastní totožnosti vnucenou čisté duchovní duši. Vnímání ega, neboli „Já jsem“, vnímání své individuální totožnosti, pochází od duchovní duše, protože vĕdomí sebe sama nemůže mít žádný jiný základ. Když budeme zkoumat své klamné vnímání ega, můžeme analyticky pochopit, že existuje čisté ego vyjádřené slovy ahaṁ brahmāsmi, „Jsem čistá duchovní duše.“ Podobnĕ je možné snadno pochopit, že existuje svrchovaná duchovní duše, Osobnost Božství, která je vševĕdoucím vládcem všeho. Toto pochopení spojené s vĕdomím Kṛṣṇy tvoří dokonalé poznání, které zde Pán popisuje.