SLOKA 49
bhava-bhayam apahantuṁ jñāna-vijñāna-sāraṁ
nigama-kṛd upajahre bhṛṅga-vad veda-sāram
amṛtam udadhitaś cāpāyayad bhṛtya-vargān
puruṣam ṛṣabham ādyaṁ kṛṣṇa-saṁjñaṁ nato ’smi
bhava — hmotného života; bhayam — strach; apahantum — aby odebral; jñāna-vijñāna — poznání a seberealizace; sāram — podstatu; nigama — Véd; kṛt — autor; upajahre — předal; bhṛṅga-vat — jako včela; veda-sāram — podstatu významu Véd; amṛtam — nektar; udadhitaḥ — z oceánu; ca — a; apāyayat — nechal pít; bhṛtya-vargān — svých mnoho oddaných; puruṣam — Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství; ṛṣabham — nejvĕtšímu; ādyam — první ze všech bytostí; kṛṣṇa-saṁjñam — jménem Pán Kṛṣṇa; nataḥ — klaním se; asmi — já.
Klaním se této Nejvyšší Osobnosti Božství, původní a nejvĕtší ze všech bytostí, Pánu Śrī Kṛṣṇovi. Je autorem Véd a jako včela shromáždil tuto nektarovou podstatu všeho poznání a seberealizace, aby své oddané zbavil strachu z hmotné existence. Tak vĕnoval svým mnoha oddaným tento nektar z oceánu blaženosti a oni ho Jeho milostí pijí.
Tak jako včela čerpá nektar z kvĕtu, aniž by kvĕt poškodila, Pán Śrī Kṛṣṇa čerpá podstatu všeho védského poznání, aniž by narušil důkladný systém védského pokroku. Pán Śrī Kṛṣṇa jinak řečeno ustanovuje, že On sám je cílem védského poznání, aniž by znehodnocoval předbĕžné, nižší procesy, které se mohou hodit pro lidi s hrubĕ materialistickými sklony. Takto se Śrī Śukadeva Gosvāmī na závĕr klaní duchovnímu učiteli celého vesmíru, Pánu Śrī Kṛṣṇovi.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke dvacáté deváté kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Bhakti-yoga“.