SLOKA 9
kuryāt sarvāṇi karmāṇi
mad-arthaṁ śanakaiḥ smaran
mayy arpita-manaś-citto
mad-dharmātma-mano-ratiḥ
kuryāt — mĕl by konat; sarvāṇi — všechny; karmāṇi — předepsané činnosti; mat-artham — pro Mĕ; śanakaiḥ — aniž by ztrácel rozvahu; smaran — vzpomínající; mayi — Mi; arpita — kdo vĕnoval; manaḥ-cittaḥ — svou mysl a inteligenci; mat-dharma — oddaná služba Mnĕ; ātma-manaḥ — jeho mysli; ratiḥ — záliba.
Mĕl by na Mĕ neustále vzpomínat, a aniž by se stal zbrklým, konat všechny své povinnosti pro Mĕ. Mĕl by Mi vĕnovat svou mysl a inteligenci a se zalíbením upínat mysl na oddanou službu Mnĕ.
Slova mad-dharmātma-mano-ratiḥ znamenají, že všechna láska by mĕla být zasvĕcena potĕšení Nejvyšší Osobnosti Božství. Nemluví se zde o snaze z oddané služby získávat sobecké uspokojení, ale že by oddaného mĕlo přitahovat uspokojení Pána, kterého se dosahuje vĕrným plnĕním pokynů pravého duchovního mistra v učednické posloupnosti od samotného Pána Kṛṣṇy. Připoutanost k vlastnímu uspokojení, dokonce i v rámci oddané služby, je materialistická, kdežto připoutanost k uspokojování Pána je čistĕ duchovní emoce.