SLOKA 12

Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura poukazuje slovo vairājaḥ v tomto verši na celkový souhrn individuálních podmínĕných duší, které se původnĕ rodí z Brahmy a v čase zničení do nĕho opĕt vstoupí. Projevením virāṭ-puruṣi, Pánovy vesmírné podoby, dojde v hmotném stvoření k dočasnému projevení podob, vlastností a činností. Celá tato vesmírná scenérie se však v dobĕ, kdy je stvoření Nejvyšší Osobností Božství staženo, znovu stává beztvarou. Pánovu vesmírnou podobu proto nelze považovat za vĕčnou podobu Pána. Jedná se pouze o dočasnou imaginární napodobeninu Jeho osobní podoby v království māyi. V prvním i druhém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu je jasnĕ vysvĕtleno, že Pánova vesmírná podoba je imaginární podoba napomáhající začátečníkovi meditovat o Bohu. Ti, kdo jsou příliš materialističtí, jsou naprosto neschopni pochopit, že Nejvyšší Osobnost Božství je ve skutečnosti sac-cid-ānanda-vigraha neboli vĕčná podoba blaženosti a poznání, transcendentální projevům hmotné energie. Védská literatura chce tyto hrubé materialisty povzbudit k tomu, aby se stali vĕrnými teisty tím, že je nabádá k meditaci o fyzickém vesmíru jako o gigantickém tĕle Nejvyššího Pána. Toto panteistické pojetí neodráží konečnou realitu Nejvyššího Pána, ale je technikou, jak mysl postupnĕ přivést k Bohu.

Jako důkaz toho, že Pán Brahmā v dobĕ zničení vesmíru odchází zpĕt k Bohu, cituje Śrīla Śrīdhara Svāmī tento verš:

„V dobĕ konečného zničení vstoupí všechny seberealizované duše spolu s Brahmou do nejvyššího sídla.“ Jelikož je nĕkdy Brahmā považován za Pánova nejlepšího oddaného, mĕl by určitĕ získat osvobození a ne pouze vstoupit do neprojeveného stavu hmotné přírody zvaného avyakta. Śrīla Śrīdhara Svāmī v této souvislosti poukazuje na to, že existuje třída neoddaných, kteří provádĕním aśvamedha-yajñí a dalších obĕtí dosáhnou Brahmova sídla a že v určitých případech nemusí být ani Brahmā samotný oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství. Slova avyaktaṁ viśate sūkṣmam lze tedy pochopit také tak, že takový neoddaný Brahmā nemůže vstoupit do duchovního nebe i přesto, že dosáhl toho nejvyššího postavení ve vesmíru. Pokud je však Brahmā oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství, lze slovo avyaktam chápat jako označení duchovního nebe, protože je pro podmínĕné duše neprojevené (avyakta). Když tedy nemůže do království Boha bez odevzdání se Nejvyšší Osobnost Božství vstoupit ani Brahmā, o ostatních, takzvanĕ zbožných nebo zkušených neoddaných nemůže být ani řeči.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti zdůraznil, že postavení Brahmy se řadí do tří skupin, a to karmī, jñānī a oddaný. Brahmā, který je tím nevznešenĕjším karmīm v tomto vesmíru, se musí vrátit do hmotného svĕta; živá bytost, která postavení Brahmy dosáhla jako nejlepší spekulativní filozof tohoto vesmíru, může dosáhnout neosobního osvobození a živá bytost, které bylo udĕleno postavení Brahmy proto, že je velkým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství, vstoupí do Pánova osobního sídla. Ve Śrīmad-Bhāgavatam (3.32.15) je popsán ještĕ další případ: Brahmā, který je oddaným Pána, ale má sklon se považovat za nezávislého na Pánu, nebo Jemu rovného, může v dobĕ zničení dosáhnout sídla Mahā-Viṣṇua, ale jakmile začne nové stvoření, musí se vrátit a znovu zaujmout postavení Brahmy. V tomto případĕ je použito slovo bheda-dṛṣṭyā poukazující na sklon považovat se za nezávisle mocného. Různé cíle, kterých může tato vznešená živá bytost jako Pán Brahmā dosáhnout, s určitostí dokazují, že žádné hmotné postavení nezaručuje vĕčný život blaženosti a poznání. V Bhagavad-gītĕ Pán Kṛṣṇa slibuje, že toho, kdo se vzdá všech ostatních závazků a odevzdá se oddané službĕ Pánu, Pán osobnĕ ochrání a přivede jej zpĕt do nejvyššího sídla v duchovním nebi. Je zbytečné a pošetilé snažit se dosáhnout dokonalosti vlastním úsilím, bez odevzdání se lotosovým nohám Kṛṣṇy. Tato slepá snaha je v osmnácté kapitole Bhagavad-gīty označena jako bahulāyāsam, což znamená, že se jedná o činnost v hmotné kvalitĕ vášnĕ. Brahmā vládne kvalitĕ vášnĕ a jeho stvoření a řízení celého vesmíru jsou zajisté bahulāyāsam, neboli usilovná práce v tom nevznešenĕjším smyslu. Veškerá tato vášnivá činnost je však i případĕ Brahmy bez odevzdání se lotosovým nohám Kṛṣṇy k ničemu.