SLOKA 46

Lidský život je příležitost, kterou nabízejí přírodní zákony podmínĕné živé bytosti, aby mohla pochopit svůj vĕčný vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Naneštĕstí dokonce i v lidském tĕle zůstává vĕtšina živých bytostí závislá na zlepšování standardů zvířecích činností, jmenovitĕ jedení, spaní, obrany a rozmnožování. Témĕř nikdo se nezajímá o skutečný úspĕch života, vĕdomí Kṛṣṇy.

„Ó králi, v lidské společnosti mají ti, kteří příliš zabředli do hmotny a kteří jsou slepí k poznání konečné pravdy, mnoho námĕtů k naslouchání.“ (Bhāg. 2.1.2)

Je řečeno: parama-kāruṇiko vedaḥ – „Védské poznání je nejmilostivĕjší,“ protože zamĕstnává lidské bytosti žijící jako zvířata v postupném procesu očisty vrcholícím plným vĕdomím Pána Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství. To je v Bhagavad-gītĕ potvrzeno samotným Pánem (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Vĕtšina lidských bytostí se není schopna okamžitĕ vzdát hmotného uspokojování smyslů, přestože z védské literatury chápou, že tento smyslový požitek v budoucnosti přinese zhoubné následky. V západních zemích máme praktickou zkušenost, že když vláda oznámila obyvatelům, že kouření způsobuje rakovinu plic, vĕtšina lidí se kouření nedokázala vzdát. Védská literatura proto předepisuje postupný proces očištĕní, ve kterém se podmínĕná duše učí nabízet výsledky svých hmotných činností Nejvyššímu Pánu, čímž své činnosti zduchovňuje. Hmotný smyslový požitek je založen na dvou orgánech, a to jazyku pro ochutnávání a genitáliích pro pohlavní život. Obĕtováním chutných jídel Božstvu Kṛṣṇy a následným vychutnáváním si zbytků jako kṛṣṇa-prasādam a přijetím usmĕrňujících zásad života védského hospodáře a plozením dĕtí vĕdomých si Kṛṣṇy lze postupnĕ přivést celou škálu hmotných činností na úroveň čisté oddané služby. Obĕtováním plodů svých obvyklých činností Nejvyššímu Pánu lze postupnĕ pochopit, že skutečným cílem života je Pán samotný a ne hmotné uspokojování smyslů. Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ varuje, že pokud budou lidé předčasnĕ povzbuzováni k tomu, aby se zřekli rodiného života či chutného Pánova prasādam, bude mít toto umĕlé odříkání opačný účinek.

Existuje třída pokrytců, kteří mylnĕ chápou transcendentální význam Véd a falešnĕ prohlašují hmotné výsledky jako je povýšení se na nebeské planety, které nabízí obĕť agniṣṭoma, za konečný cíl Véd. Tyto hlupáky popisuje Pán Kṛṣṇa:

„Lidé, kterým se nedostává poznání, velmi lpí na kvĕtnatých slovech Véd, jež doporučují různé plodonosné činnosti vedoucí k dosažení nebeských planet, vznešenĕjšího původu, moci a dalších předností. Touží po smyslovém požitku a životĕ v hojnosti, a tak říkají, že nic víc než to neexistuje.“ (Bg. 2.42–43) Kvůli vyvrácení tak pošetilého pochopení účelu Véd používá tento verš slovo niḥsaṅgaḥ, což znamená „bez připoutanosti k hmotným výsledkům“. Skutečným účelem Véd je arpitam īśvare, nabízet vše Nejvyšší Osobnosti Božství. Výsledkem je siddhim, neboli dokonalost života, vĕdomí Kṛṣṇy.

Slova rocanārthā phala-śrutiḥ jasnĕ vyjadřují, že plodonosné výsledky slibované védskou literaturou jsou určeny k povzbuzení materialistovy víry ve védské pokyny. Uvádí se příklad dítĕte, které dostane sladkostí zakrytý lék. Dítĕ se pro lék nadchne díky sladkému obalu, kdežto dospĕlý s nadšením užije lék samotný, protože ví, že je to v jeho vlastním zájmu. Zralá úroveň védského pochopení je popsána Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣadĕ (4.4.22): tam etaṁ vedānuvacanena brāhmaṇā vividiṣanti brahmacaryeṇa tapasā śraddhayā yajñenānāśakena ca. „Vyučováním Véd a celibátem, askezí, vírou a ovládnutým přijímáním potravy velcí brāhmaṇi poznávají Nejvyššího.“ V Bhagavad-gītĕ je řečeno, že Nejvyšší je Kṛṣṇa. I když nĕkdy mohou předepsané védské obřady připomínat hmotné plodonosné činnosti, tato činnost je zduchovnĕna, protože je výsledek obĕtován Nejvyššímu. Lék ukrytý ve sladkosti a sladkost samotná mohou vypadat či chutnat stejnĕ, ale lék ve sladkosti má léčebný účinek, který obyčejná sladkost nemá. Podobnĕ slova naiṣkarmyaṁ labhate siddhim v tomto verši vyjadřují, že vĕrný následovník védských pokynů bude postupnĕ povýšen na nejvyšší stupeň dokonalosti života, jímž je čistá láska k Bohu, jak říká Caitanya Mahāprabhu (premā pum-artho mahān).