SLOKA 23
dvārakāṁ hariṇā tyaktāṁ
samudro ’plāvayat kṣaṇāt
varjayitvā mahā-rāja
śrīmad-bhagavad-ālayam
dvārakām — Dvāraku; hariṇā — Pánem Harim; tyaktām — opuštĕnou; samudraḥ — oceán; aplāvayat — zaplavil; kṣaṇāt — okamžitĕ; varjayitvā — kromĕ; mahā-rāja — ó králi; śrīmat-bhagavat — Nejvyšší Osobnosti Božství; ālayam — sídla.
Jakmile Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, opustil Dvāraku, zaplavil ji ze všech stran oceán, ó králi. Pouze Jeho palác zůstal ušetřen.
Śrīla Jīva Gosvāmī vysvĕtluje, že zatímco vnĕjší projev Pánova sídla zaplavil oceán, Pánova vĕčná Dvārakā existuje mimo hmotný vesmír a rozhodnĕ mimo dosah hmotného oceánu. Dvāraku postavil Viśvakarmā, architekt polobohů, a snĕmovní síň Sudharmā byla přinesena z nebes. V tomto mĕstĕ stálo mnoho nádherných a skvostných sídel šlechtické yaduovské dynastie a nejkrásnĕjším z nich byl palác Nejvyšší Osobnosti Božství. Śrīla Jīva Gosvāmī zmiňuje, že i v moderní dobĕ nĕkdy lidé žijící poblíž místa původní Dvāraky zahlédnou v oceánu její záblesk. Z konečného hlediska jsou Pán a Jeho společníci i sídlo vĕční a ten, kdo to chápe, je způsobilý být si plnĕ vĕdom Kṛṣṇy.