SLOKA 11
kṣut-tṛṭ-tri-kāla-guṇa-māruta-jaihva-śaiṣṇān
asmān apāra-jaladhīn atitīrya kecit
krodhasya yānti viphalasya vaśaṁ pade gor
majjanti duścara-tapaś ca vṛthotsṛjanti
kṣut — hlad; tṛṭ — žízeň; tri-kāla-guṇa — projevy tří fází času (jako je horko a zima, déšť a tak dále); māruta — vítr; jaihva — požitek jazyka; śaiṣṇān — a genitálií; asmān — my sami (ve všech tĕchto podobách); apāra — neomezené; jala-dhīn — oceány; atitīrya — překročily; kecit — nĕkteré osoby; krodhasya — hnĕvu; yānti — přicházejí; viphalasya — zbytečné; vaśam — pod vlivem; pade — v otisku kopyta; goḥ — krávy; majjanti — utopí se; duścara — tĕžké vykonat; tapaḥ — jejich odříkání; ca — a; vṛthā — bez rozumného důvodu; utsṛjanti — zahodí.
Nĕkteří lidé podstupují tvrdou askezi, aby překonali náš vliv, který je jako nezmĕřitelný oceán s nekonečnými vlnami hladu, žíznĕ, horka, zimy a dalších podmínek způsobených bĕhem času, jako je smyslný vítr a nutkání jazyka a pohlavních orgánů. Tyto osoby se však po překročení tohoto oceánu pošetile utopí v otisku kravského kopyta, když je přemůže zbytečný hnĕv, čímž zbytečnĕ vyčerpají prospĕch své tvrdé askeze.
Ti, kdo nepřijímají oddanou službu Nejvyššímu Pánu, mohou být rozdĕleni do dvou kategorií. Ti, kdo si užívají smyslů, jsou polobohy snadno poraženi různými zbranĕmi v podobĕ hladu, žíznĕ, pohlavní touhy, nářku nad minulostí a falešných nadĕjí do budoucnosti. Tito materialističtí pošetilci okouzlení hmotným svĕtem jsou polobohy, kteří smyslový požitek umožňují, snadno ovládáni. Podle Śrīdhara Svāmīho jsou však lidé snažící se překonat touhy hmotných smyslů a tím se vyhnout kontrole polobohů bez odevzdání se Nejvyššímu Pánu ještĕ pošetilejší než smysloví požitkáři. Ti, kdo provádĕjí tvrdou askezi, která jim pomůže překonat oceán smyslového požitku, ale neslouží Pánu, se nakonec utopí v nepatrných loužičkách hnĕvu. Pouhá hmotná askeze ve skutečnosti srdce neočistí. Svým hmotným odhodláním lze omezit činnosti smyslů, i když srdce zůstává plné hmotných tužeb, což ústí v hnĕv, krodha. Vidĕli jsme osoby, jež provádĕly umĕlé odříkání a nakonec se z omezování smyslů staly velmi zahořklými a zlostnými. Tito lidé jsou k Nejvyššímu Pánu neteční, a proto nedosahují konečného osvobození, ani si nemohou užít hmotného smyslového požitku; místo toho se rozzuří a proklínáním druhých či vyžíváním se v pýše zbytečnĕ vyčerpávají výsledky své bolestivé askeze. Je známo, že proklínáním yogīmu ubývá jeho mystická síla. Hnĕv proto nepřináší ani osvobození, ani hmotný smyslový požitek, ale pouze spaluje veškeré výsledky hmotné askeze. Tento hnĕv je zbytečný a je přirovnán k nicotné loužičce v otisku kravského kopyta. Velcí yogī, kteří po překročení oceánu smyslového požitku ignorují Nejvyššího Pána, utonou v loužičkách hnĕvu. Polobozi zde přiznávají, že oddaní Pána utrpení hmotného života opravdu překonají, zatímco takzvaní yogī, které oddaná služba Nejvyššímu Pánu nezajímá, tohoto výsledku nedosáhnou.