SLOKA 13
yad ghrāṇa-bhakṣo vihitaḥ surāyās
tathā paśor ālabhanaṁ na hiṁsā
evaṁ vyavāyaḥ prajayā na ratyā
imaṁ viśuddhaṁ na viduḥ sva-dharmam
yat — protože; ghrāṇa — čichem; bhakṣaḥ — přijímání; vihitaḥ — je předepsané; surāyāḥ — vína; tathā — podobnĕ; paśoḥ — obĕtního zvířete; ālabhanam — předepsané zabití; na — ne; hiṁsā — kruté násilí; evam — stejnĕ tak; vyavāyaḥ — sex; prajayā — za účelem plození dĕtí; na — ne; ratyai — pro smyslový požitek; imam — toto (jak bylo poukázáno v předchozím verši); viśuddham — zcela čisté; na viduḥ — nechápou; sva-dharmam — svoji pravou povinnost.
Védy předepisují, aby se víno obĕtované bĕhem obřadů pozdĕji požívalo čicháním, nikoliv pitím. Podobnĕ je dovoleno obřadnĕ obĕtovat zvířata, ale ne je pobíjet ve velkém. Nábožensky podložený sex je také dovolen, ale jen v manželství pro plození dĕtí a ne pro smyslné využívání tĕla. Ménĕ inteligentní materialisté však bohužel nechápou, že by své životní povinnosti mĕli plnit čistĕ na duchovní úrovni.
Madhvācārya uvedl v souvislosti se zvířecí obĕtí tyto verše:
yajñeṣv ālabhanaṁ proktaṁ
devatoddeśataḥ paśoḥ
himsā nāma tad-anyatra
tasmāt tāṁ nācared budhaḥ
yato yajñe mṛtā ūrdhvaṁ
yānti deve ca paitṛke
ato lābhād ālabhanaṁ
svargasya na tu māraṇam
Podle tĕchto veršů Védy nĕkdy předepisují obřadnou zvířecí obĕť pro uspokojení Nejvyššího Pána nebo určitého poloboha. Pokud však nĕkdo svévolnĕ zabíjí zvířata, aniž by se přísnĕ držel védských pokynů, jedná se o násilí, se kterým by žádný inteligentní človĕk nemĕl souhlasit. Při správném vykonání obĕti se obĕtované zvíře ihned přemístí na nebeské planety polobohů a předků. Nejedná se tedy o zabití zvířete, ale o prokázání moci védských manter, jejichž silou obĕtovaný tvor okamžitĕ dosahuje vyššího postavení.
Caitanya Mahāprabhu ovšem tyto zvířecí obĕti v tomto vĕku zakázal, protože neexistují kvalifikovaní brāhmaṇové schopní recitovat mantry a z takzvané obĕtní arény se stává obyčejné řeznictví. Již v dřívĕjší dobĕ, když se nezodpovĕdní lidé snažili ospravedlňovat zabíjení zvířat a jedení masa scestnými výklady védských obĕtí, přišel na tento svĕt Pán Buddha a jejich ničemná tvrzení zavrhl. To popsal Jayadeva Gosvāmī:
nindasi yajña-vidher ahaha śruti-jātaṁ
sadaya-hṛdaya darśita-paśu-ghātam
keśava dhṛta-buddha-śarīra
jaya jagad-īśa hare
Podmínĕné duše jsou bohužel postiženy čtyřmi nedostatky, z nichž jedním je sklon podvádĕt, a tak mají sklon zneužívat úlev, které jim Pán milostivĕ dává ve zjevených písmech pro jejich postupné očištĕní. Místo aby následovaly pokyny Véd, které jim umožňují uspokojit své smysly a současnĕ se povznést, tak zavrhují pravý účel tĕchto zdánlivĕ materialistických obřadů a jen se propadají hloub a hloub do nevĕdomosti tĕlesného pojetí života. Tak se naprosto odklánĕjí od varṇāśramského systému a poté, co se narodí v násilných nevédských společnostech, se pošetile domnívají, že malý zlomek všeobecných náboženských zásad, který tam platí, představuje výlučné náboženství duše. Výsledkem je, že se z nich stávají fanatici, kteří vyznávají pouze sektářské, dogmatické náboženské názory. Tito nešťastníci se naprosto vzdali svého vĕčného životního poslání a jejich vnímání reality se od reality samotné značnĕ liší.