SLOKA 14
ye tv anevaṁ-vido ’santaḥ
stabdhāḥ sad-abhimāninaḥ
paśūn druhyanti viśrabdhāḥ
pretya khādanti te ca tān
ye — ti, kdo; tu — ale; anevam-vidaḥ — neznají tato fakta; asantaḥ — velmi bezbožní; stabdhāḥ — domýšliví; sat-abhimāninaḥ — považující se za zbožné; paśūn — zvířatům; druhyanti — ubližují; viśrabdhāḥ — mající jejich nevinnou důvĕru; pretya — po opuštĕní současného tĕla; khādanti — jedí; te — tato zvířata; ca — a; tān — je.
Ti hříšníci, kteří neznají pravé náboženské zásady, a přesto se považují za naprosto zbožné, se nezdráhají páchat násilí na nevinných zvířatech, která jim plnĕ důvĕřují. V jejich příštích životech budou tytéž bytosti, které zabili v tomto svĕtĕ, požírat je.
V tomto verši je jasnĕ ukázané velké nedostatky tĕch, kdo se neodevzdávají Nejvyššímu Pánu a Jeho zákonu. Bhāgavatam uvádí: harāv abhaktasya kuto mahad-guṇāḥ – ti, kdo neuznávají svrchovanost Nejvyšší Osobnosti Božství, se postupnĕ nakazí tĕmi nejhříšnĕjšími sklony, které jim pak zpĕtnĕ přinášejí hrozné utrpení. V západních zemích jako je Amerika se mnoho lidí pyšnĕ prohlašuje za velmi zbožné vĕřící, a nĕkdy dokonce i za proroky či představitele Boha. Přestože se však vychloubají svou zbožností, vůbec se nezdráhají krutĕ pobíjet bezpočet zvířat na jatkách nebo na honech v zájmu svého rozmarného uspokojení smyslů. Ve státĕ Mississippi se nĕkdy pořádají zabíjačky, při nichž se celé rodiny baví přihlížením krutému zabíjení a kuchání prasete přímo před očima. Jeden dřívĕjší president Spojených států pocházející z Texasu zase nepovažoval žádnou společenskou událost za úplnou, pokud se při ní neporazila kráva. Tyto osoby se mylnĕ domnívají, že dokonale dodržují Boží zákony a kvůli své domýšlivé pošetilosti se dostávají úplnĕ mimo kontakt s realitou. Když si človĕk chová zvíře na porážku, vykrmuje ho, aby bylo co nejtlustší, a ono postupnĕ začíná svého budoucího vraha brát jako svého ochránce a pána. Když k nĕmu potom pán přijde s ostrým nožem nebo pistolí, bezmocné zvíře si myslí: „Můj pán se mnou žertuje.“ Až v poslední minutĕ si uvĕdomí, že takzvaný pán je zosobnĕná smrt. Ve védských textech je jednoznačnĕ řečeno, že kruté pány, kteří zabíjejí nevinná zvířata, nepochybnĕ čeká v jejich příštím životĕ podobná smrt.
māṁ sa bhakṣayitāmutra
yasya māṁsam ihādmy aham
etan māṁsasya māṁsatvaṁ
pravadanti manīṣiṇaḥ
„,Ta bytost, jejíž maso teď tady jím, mĕ pozře v mém příštím životĕ.̀ Proto se masu v sanskrtu říká māṁsa, jak vysvĕtlují učené autority.“ (Manu-saṁhitā 5.55) Ve Śrīmad-Bhāgavatamu líčí tento nepříjemný osud tĕch, kdo zabíjejí zvířata, Nārada Muni králi Prācīnabarhimu, který nadmĕrnĕ zabíjel zvířata bĕhem takzvaných obĕtí.
bho bhoḥ prajāpate rājan
paśūn paśya tvayādhvare
saṁjñāpitān jīva-saṅghān
nirghṛṇena sahasraśaḥ
ete tvāṁ sampratīkṣante
smaranto vaiśasaṁ tava
samparetam ayaḥ-kūṭaiś
chindanty utthita-manyavaḥ
„Ó vládce obyvatel, můj milý králi, prosím pohleď na nebe, kde uvidíš zvířata, která jsi nelítostnĕ a nemilosrdnĕ obĕtoval v obĕtní arénĕ. Všechna tato zvířata čekají na tvoji smrt, aby se mohla pomstít za to, jak jsi jim ublížil. Až zemřeš, hnĕvivĕ probodají tvé tĕlo železnými rohy.“ (Bhāg. 4.25.7 – 8) Tento trest pro ty, kdo zabíjeli zvířata, může probĕhnout pod dohledem Yamarāje na planetĕ pána smrti. Jinak řečeno, kdokoliv zabije nĕjaké zvíře nebo kdo jí maso, si nepochybnĕ vytváří dluh vůči té živé bytosti, která dala své tĕlo pro jeho uspokojení. Ten, kdo jí maso, musí svůj dluh splatit tím, že sám v příštím životĕ poskytne své vlastní tĕlo jako potravu. Toto splacení dluhu poskytnutím svého vlastního tĕla k jídlu potvrzuje védská literatura.