SLOKA 15
dviṣantaḥ para-kāyeṣu
svātmānaṁ harim īśvaram
mṛtake sānubandhe ’smin
baddha-snehāḥ patanty adhaḥ
dviṣantaḥ — závidĕjící; para-kāyeṣu — (duším) v tĕlech druhých; sva-ātmānam — jejich pravým vlastním já; harim īśvaram — Nejvyšší Osobnosti Božství, Harimu; mṛtake — k mrtvému tĕlu; sa-anubandhe — společnĕ s jeho příbuznými; asmin — tato; baddha-snehāḥ — jejich náklonnost je zamĕřená; patanti — padají; adhaḥ — dolů.
Podmínĕné duše zcela svazuje náklonnost k jejich vlastním mrtvolám podobným hmotným tĕlům a jejich příbuzným a majetku. V tomto pyšném a pošetilém rozpoložení chovají nenávist vůči jiným živým bytostem i vůči Nejvyšší Osobnosti Božství, Harimu, jenž sídlí v srdcích všech bytostí. Tím, že se takto závistivĕ vztahují ke druhým, klesají postupnĕ do pekla.
Materialisté projevují své nepřátelství ke zvířatům tím, že je krutĕ zabíjejí. Podmínĕné duše mají podobnĕ v nelásce i jiné lidské bytosti a samotného Pána, který sídlí v tĕle každé bytosti. Svou závist vůči Bohu dávají najevo kázáním ateistické vĕdy či pseudofilozofie, ve které zesmĕšňují skutečnost, že každý je vĕčným služebníkem Boha. Záštiplní lidé projevují své zahořklé pocity vůči druhým lidským bytostem organizováním válek, terorismu, krutých vlád a podvodných obchodních podniků. Hříšná tĕla tĕchto nevraživých osob jsou jako mrtvoly, ale oni jsou svými mrtvolám podobnými hmotnými tĕly přesto okouzlení a dále je fascinují jejich dĕti a další tĕlesné expanze. Tyto emoce se zakládají na pýše. Śrīla Madhvācārya cituje tento verš z Hari-vaṁśi:
āptatvād ātma-śabdoktaṁ
svasminn api pareṣu ca
jīvād anyaṁ na paśyanti
śrutvaivaṁ vidviṣanti ca
etāṁs tvam āsurān viddhi
lakṣaṇaiḥ puruṣādhamān
„Nejvyšší se nazývá ātmā, protože existuje sám v sobĕ i ve druhých. Nĕkteré lidi rozrušuje, když slyší popisy Nejvyššího Pána, a otevřenĕ prohlašují, že nad nimi žádná vyšší bytost neexistuje. Tyto osoby jsou známé jako démoni. Podle jejich praktických příznaků je třeba je pokládat za nejnižší z lidí.“