SLOKA 16
ye kaivalyam asamprāptā
ye cātītāś ca mūḍhatām
trai-vargikā hy akṣaṇikā
ātmānaṁ ghātayanti te
ye — ti, kdo; kaivalyam — poznání Absolutní Pravdy; asamprāptāḥ — nedosáhli; ye — kdo; ca — také; atītāḥ — překonali; ca — také; mūḍhatām — naprostou pošetilost; trai-vargikāḥ — oddaní třem cílům zbožného života, jimiž jsou dharma (zbožnost), artha (ekonomický rozvoj) a kāma (smyslový požitek); hi — jistĕ; akṣaṇikāḥ — nemající ani chvíli času na zamyšlení; ātmānam — své vlastní já; ghātayanti — zabíjejí; te — oni.
Ti, kdo nedosáhli poznání Absolutní Pravdy, i když už překonali temnotu naprosté nevĕdomosti, obvykle následují trojí cestu zbožného hmotného života, tedy zbožnost, ekonomický rozvoj a smyslový požitek. Jelikož nemají čas se zamyslet nad žádným vyšším cílem, zabíjejí svoji vlastní duši.
Ti, kdo setrvávají v úplné temnotĕ nevĕdomosti a tedy nežijí ani hmotným zbožným životem, páchají bezpočet hříšných činností a velmi trpí. Kvůli svému silnému utrpení tito lidé nĕkdy vyhledávají útočištĕ u oddaných Pána a díky této transcendentální společnosti jsou nĕkdy povzneseni až do stádia nejvyšší dokonalosti vĕdomí Kṛṣṇy.
Ti, kdo nejsou úplnĕ hříšní, zažívají určitou úlevu od strastí hmotného života, a tak nabývají klamného dojmu, že v hmotném svĕtĕ je dobře. Lidem hmotnĕ zbožným se obvykle dostává svĕtského blahobytu, tĕlesné krásy a příjemného rodinného prostředí, a proto bývají nepatřičnĕ pyšní na své postavení a nemají zájem se sdružovat s oddanými Pána nebo přijímat jejich pokyny. Hmotné činnosti, zbožné i bezbožné, jsou však bohužel všechny nevyhnutelnĕ znečištĕné hříšnými činnostmi. Ti, kdo jsou pyšní na svou zbožnost a nechtĕjí naslouchat o Kṛṣṇovi, ze svého umĕlého postavení dříve či pozdĕji poklesnou. Každá živá bytost je vĕčný služebník Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství. Dokud se tedy neodevzdáme Kṛṣṇovi, jsme ve skutečnosti stále bezbožní. Slovo akṣaṇikāḥ („nemající ani chvíli času na zamyšlení“) v tomto verši je důležité. Materialisté si nedokáží najít ani chvilku na to, co je v jejich vĕčném zájmu. To je příznak jejich neštĕstí. O tĕchto osobách se říká, že zabíjejí svou duši, protože si svou zatvrzelostí připravují temnou budoucnost, ze které nebude po dlouhou dobu úniku.
Nemocného človĕka, kterému se dostává lékařské péče, mohou povzbudit první výsledky léčení. Pokud ale pacient začne být pyšný na předbĕžný pokrok v léčbĕ, bude si myslet, že už je vyléčený, a předčasnĕ upustí od následování pokynů lékaře, jeho stav se nepochybnĕ zase zhorší. Slova ye kaivalyam asamprāptāḥ v tomto verši velmi jasnĕ naznačují, že hmotná zbožnost má do dokonalého poznání Absolutní Pravdy daleko. Přestane-li človĕk s duchovním pokrokem dřív, než dospĕje ke Kṛṣṇovým lotosovým nohám, pak nepochybnĕ poklesne zpátky do tĕch nejnepříjemnĕjších hmotných podmínek, a to i poté, co dosáhl neosobní realizace záře Brahmanu. To uvádí Śrīmad-Bhāgavatam: āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adhaḥ.