SLOKA 25
taṁ tadā manujā devaṁ
sarva-deva-mayaṁ harim
yajanti vidyayā trayyā
dharmiṣṭhā brahma-vādinaḥ
tam — Jeho; tadā — tehdy; manujāḥ — lidé; devam — Osobnost Božství; sarva-deva-mayam — jenž v sobĕ obsahuje všechny polobohy; harim — Śrī Hariho; yajanti — uctívají; vidyayā — obřady; trayyā — ze tří hlavních Véd; dharmiṣṭhāḥ — neochvĕjní ve zbožnosti; brahma-vādinaḥ — hledači Absolutní Pravdy.
V Tretā-yuze ti členové lidské společnosti, kteří jsou neochvĕjní ve zbožnosti a mají upřímný zájem dosáhnout Absolutní Pravdy, uctívají Pána Hariho, jenž obsahuje všechny polobohy. Uctívají Ho prostřednictvím obĕtních obřadů, jimž učí tři Védy.
Je řečeno, že v Satya-yuze mají obyvatelé planety Zemĕ všechny dobré vlastnosti. V Tretā-yuze je lidská společnost popsána jako dharmiṣṭhāḥ, zcela nábožensky založená, a brahma-vādinaḥ, s vírou hledající Absolutní Pravdu podle pokynů Véd. Za povšimnutí však stojí, že o všech vznešených vlastnostech, které mĕli lidé Satya-yugy, se tento verš nezmiňuje. Jinak řečeno, v Satya-yuze jsou lidé automaticky dokonalí, zatímco v Tretā-yuze usilují o dokonalost konáním védských obĕtí. V Tretā-yuze si lidská společnost není automaticky vĕdomá Kṛṣṇy, jak tomu bylo v Satya-yuze, ale lidé pořád mají velký zájem vĕdomí Kṛṣṇy vyvinout, a proto přísnĕ dodržují pokyny Véd.