SLOKA 29-30
namas te vāsudevāya
namaḥ saṅkarṣaṇāya ca
pradyumnāyāniruddhāya
tubhyaṁ bhagavate namaḥ
nārāyaṇāya ṛṣaye
puruṣāya mahātmane
viśveśvarāya viśvāya
sarva-bhūtātmane namaḥ
namaḥ — poklony; te — Tobĕ; vāsudevāya — Vāsudevovi; namaḥ — poklony; saṅkarṣaṇāya — Saṅkarṣaṇovi; ca — a; pradyumnāya — Pradyumnovi; aniruddhāya — Aniruddhovi; tubhyam — Tobĕ; bhagavate — Osobnosti Božství; namaḥ — poklony; nārāyaṇāya ṛṣaye — Pánu Nārāyaṇovi Ṛṣimu; puruṣāya — nejvyššímu mužskému jedinci a stvořiteli hmotného vesmíru; mahā-ātmane — nejvyšší bytosti; viśva-īśvarāya — Pánovi vesmíru; viśvāya — který je sám podobou vesmíru; sarva-bhūta-ātmane — Nadduši všech živých bytostí; namaḥ — poklony.
„Klaníme se Tobĕ, ó Nejvyšší Pane Vāsudevo, a Tvým podobám Saṅkarṣaṇa, Pradyumny a Aniruddhy. Ó Nejvyšší Osobnosti Božství, Tobĕ patří všechny poklony. Ó Pane Nārāyaṇe Ṛṣi, ó stvořiteli vesmíru, nejlepší ze všech osobností, vládce tohoto vesmíru a původní podobo vesmíru, ó Nadduše všech stvořených bytostí, Tobĕ patří všechny pocty.“
Śrīla Jīva Gosvāmī vysvĕtluje, že i když se Pán Kṛṣṇa zjevil na konci Dvāpara-yugy, velcí mudrci pronášeli tento verš hned od jejího začátku v očekávání Jeho příchodu.
Obyčejné živé bytosti jsou vĕčnĕ podřízené Pánu, ale přesto se houževnatĕ pokoušejí vládnout hmotnému stvoření. Nicménĕ stále podléhají vládĕ Nejvyššího Pána. Sloužit Pánu je vĕčným přirozeným postavením živé bytosti. Podobnĕ je vĕčným přirozeným postavením hmotné přírody být živou bytostí používána k uspokojování transcendentálních tužeb Pána. Proto se k Nejvyššímu Pánu pronášejí modlitby uvedené v tomto verši v souladu s Pañcarātrou a védskými mantrami, aby se oddaný upevnil ve vĕdomí své vĕčné podřízenosti Absolutní Pravdĕ.
Nejvyšší živá bytost, Kṛṣṇa, se vĕčnĕ projevuje jako catur-vyūha, čtveřice úplných expanzí. Význam této modlitby je, že človĕk se má oprostit od falešného ega a modlit se k této catur-vyūze skládáním poklon. I když je Absolutní Pravda jedna jediná, projevuje své nekonečné bohatství a energie tak, že se expanduje do nesčetnĕ mnoha úplných podob, mezi nimiž je catur-vyūha základní expanzí. Vāsudeva, Osobnost Božství, je původní bytost. Když Pán projevuje své prvotní energie a majestát, nazývá se Saṅkarṣaṇa. Pradyumna je základem expanze Viṣṇua, který je duší celého vesmíru, a Aniruddha je základem osobního projevu Viṣṇua jako Nadduše každé individuální bytosti ve vesmíru. Původní z tĕchto čtyř úplných expanzí je Vāsudeva; ostatní tři jsou pokládány za Jeho zvláštní projevy.
Jakmile živá bytost zapomene, že ona sama i hmotná příroda mají sloužit Pánu, převládne vliv kvality nevĕdomosti a podmínĕná duše si přeje stát se pánem. Představuje si tedy, že je VIP nebo velký filozof. Védské mantry a Pañcarātra dávají lidstvu pokyny ohlednĕ oddané služby Osobnosti Božství, která človĕka tohoto znečištĕní, kdy se považuje za významného člena společnosti nebo velkého filozofa, zbaví. Ten, kdo má poznání, by mĕl vĕdĕt, že je nepatrným služebníkem Nejvyšší Absolutní Pravdy.
Ve Dvāpara-yuze je rozšířené uctívání Pána v podobĕ Božstev, které je z konečného hlediska zamĕřeno na proces śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ. Nikdo nemůže uctívat Božstva bez naslouchání o slávĕ Pána a jejího opĕvování. Ten, kdo se vĕnuje uctívání Božstev, musí oslavovat jména, podoby, vlastnosti, majetek, doprovod a zábavy Nejvyššího Pána. Je-li toto oslavování úplné, dává uctívajícímu schopnost nasloucháním o Pánu zrealizovat transcendentální poznání.