SLOKA 4
dūre hari-kathāḥ kecid
dūre cācyuta-kīrtanāḥ
striyaḥ śūdrādayaś caiva
te ’nukampyā bhavādṛśām
dūre — daleko; hari-kathāḥ — od diskusí o Nejvyšší Osobnosti Božství, Harim; kecit — mnozí; dūre — daleko; ca — a; acyuta — neklesajícího; kīrtanāḥ — sláva; striyaḥ — ženy; śūdra-ādayaḥ — śūdrové a další nízké třídy; ca — a; eva — jistĕ; te — oni; anukampyāḥ — zasluhují si milost; bhavādṛśām — osobností, jako jsi ty.
Je mnoho tĕch, kdo nemají malou příležitostí zúčastnit se diskusí o Harim, Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto je pro nĕ tĕžké opĕvovat Jeho nepomíjivou slávu. Ženy, śūdrové a lidé dalších nízkých tříd si vždy zasluhují milost velkých osobností, jako jsi ty.
V předchozím verši bylo vysvĕtleno, že nĕkteří lidé neznají slávu Osobnosti Božství (na bhajanti), zatímco jiní sice o Pánu vĕdí, ale zesmĕšňují Ho nebo prohlašují, že je také hmotný (avajānanti). V tomto verši je o první skupinĕ, tedy o nevĕdomých, řečeno, že jsou vhodnými kandidáty milosti čistého oddaného. Slovo dūre poukazuje na ty, kdo mají malou příležitost naslouchat o slávĕ Pána a opĕvovat ji. Podle Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura mohou být označeni jako ye sādhu-saṅga-bhāgya-hīnāḥ – ti, kdo nemají společnost svĕtců a čistých oddaných. Osoby pokročilé v duchovní nauce o vĕdomí Kṛṣṇy se obecnĕ vyhýbají stykům se ženami a lidmi z nízkých tříd. Ženy jsou obvykle plné chtíče a śūdrové a další osoby na nízké úrovni mají často materialistické návyky, jako je kouření, pití a sukničkářství. Proto Caitanya Mahāprabhu varoval sādhuy neboli svĕtce, aby se důvĕrným stykům se ženami a nízkými lidmi vyhýbali. Praktickým výsledkem tohoto omezení je, že osoby nĕžného pohlaví a nízkého postavení často nemají příležitost naslouchat o slávĕ Pána od svatých osob. Śrī Camasa Muni tedy nabádá krále, aby zvláštĕ tĕmto pokleslým osobám projevoval svou milost.
Náš duchovní mistr, Jeho Božská Milost Śrīla Prabhupāda, byl v Indii terčem ostré kritiky za to, že dával všem třídám mužů i žen příležitost zapojit se do hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy. Kastovní brāhmaṇy v Indii a další stoupence obřadních formalit šokovalo, že Śrīla Prabhupāda dovolil ženám a potomkům nízkých rodin zapojit se bez omezení do vaiṣṇavské kultury a dokonce získat zasvĕcení na pravé brāhmaṇy. Śrīla Prabhupāda však vĕdĕl, že v současném vĕku je prakticky každý pokleslý. Vidĕl, že kdyby mĕl být duchovní život vyhrazený jen pro takzvané vyšší třídy, nebylo by možné rozšířit ryzí duchovní hnutí po celém svĕtĕ. Caitanya Mahāprabhu je tak milostivý a svaté jméno Kṛṣṇy tak mocné, že zpíváním Kṛṣṇova jména a přijímáním prasādam, posvĕcených zbytků Kṛṣṇovy potravy, se může očistit jakýkoliv muž, žena, dítĕ a dokonce i zvíře. V hnutí Caitanyi Mahāprabhua se nikomu upřímnému nebrání v dosažení nejvyšší dokonalosti seberealizace. Zatímco impersonalisté a yogī se často sobecky starají jen o svou individuální realizaci a dosažení mystických sil, mezi vaiṣṇavy bylo vždy zvykem prokazovat milost všem druhům živých bytostí.
Rozumí se, že rozhovor nava-yogendrů s králem Nimim probíhal zhruba v dobĕ Pána Rāmacandry, před mnoha stovkami tisíc let. Ale i v Bhagavad-gītĕ, která byla vyslovena před pouhými pĕti tisíci lety, Pán Kṛṣṇa osobnĕ prohlašuje, že každý – bez ohledu na své hmotné postavení – se může stát milovaným oddaným Pána, když se plnĕ odevzdá lotosovým nohám Kṛṣṇy. Proto by mĕli pokleslí lidé v Kali-yuze využít zvláštní milosti vaiṣṇavů a připojit se k hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, aby své životy dovedli k dokonalosti a vrátili se domů, zpátky k Bohu.