No edit permissions for Čeština

SLOKA 48

vaireṇa yaṁ nṛpatayaḥ śiśupāla-pauṇḍra-
śālvādayo gati-vilāsa-vilokanādyaiḥ
dhyāyanta ākṛta-dhiyaḥ śayanāsanādau
tat-sāmyam āpur anurakta-dhiyāṁ punaḥ kim

vaireṇa  —  se záští; yam  —  Jehož (Pána Kṛṣṇu); nṛ-patayaḥ  —  králové; śiśupāla-pauṇḍra-śālva-ādayaḥ  —  jako Śiśupāla, Pauṇḍraka, Śālva a tak dále; gati  —  o Jeho pohybech; vilāsa  —  zábavách; vilokana  —  pohledech; ādyaiḥ  —  a tak dále; dhyāyantaḥ  —  meditující; ākṛta  —  takto upřené; dhiyaḥ  —  jejich mysli; śayana  —  když leželi; āsana-ādau  —  sedĕli a tak dále; tat-sāmyam  —  postavení na stejné úrovni s Ním (to znamená postavení ve vĕčném duchovním svĕtĕ); āpuḥ  —  dosáhli; anurakta-dhiyām  —  s tĕmi, jejichž mysli jsou přirozenĕ připoutané příznivým způsobem; punaḥ kim  —  co říci ve srovnání.

Nepřátelští králové jako Śiśupāla, Pauṇḍraka či Śālva na Pána Kṛṣṇu neustále mysleli. I když leželi, sedĕli nebo dĕlali nĕco jiného, se záští meditovali o tĕlesných pohybech Pána, o Jeho zábavách, láskyplných pohledech na své oddané a dalších přitažlivých rysech, které Pán projevoval. Jelikož byli v Kṛṣṇovi takto neustále pohroužení, dosáhli duchovního osvobození v osobním sídle Pána. Co potom říci o požehnáních, která dostávají ti, kdo bez ustání upínají mysl na Pána Kṛṣṇu v příznivém láskyplném rozpoložení?

Když se blížila doba odchodu Pána Kṛṣṇy z tohoto svĕta, Vasudeva naříkal, protože si myslel, že dostatečnĕ nevyužil Pánovy osobní přítomnosti k tomu, aby získal dokonalé vĕdomí Kṛṣṇy. Nārada Muni ho však ujistil, že sláva Vasudevy a jeho šlechetné ženy Devakī se opĕvuje po celém vesmíru, protože i polobozi uctívají postavení Pánových rodičů. Vasudeva si nedĕlal starosti jen o své duchovní postavení, ale naříkal také nad yaduovskou dynastií, která opustila svĕt zdánlivĕ nepříznivým způsobem – na základĕ kletby velkých brāhmaṇů, jako byl Nārada, a smrtí v bratrovražedné válce. Ačkoliv byli členové yaduovské dynastie osobní společníci Pána, jejich odchod z tohoto svĕta vypadal nepříznivĕ, a Vasudeva si proto dĕlal starosti, kam se nakonec dostali. Nārada ho zde tedy ujišťuje, že i démoni, kteří se stavĕli proti Kṛṣṇovi, jako například Śiśupāla, Pauṇḍraka a Śālva, díky svému trvalému pohroužení v myšlenkách na Kṛṣṇu dospĕli do Pánova osobního sídla. Co potom říci o vznešených členech yaduovské dynastie, kteří Kṛṣṇu nadevše milovali (anurakta-dhiyām punaḥ kim)? Také Garuḍa Purāṇa (1.227.35) uvádí:

ajñāninaḥ sura-varaṁ samadhikṣipanto
yaṁ pāpino 'pi śiśupāla-suyodhanādyāḥ
muktiṁ gatāḥ smaraṇa-mātra-vidhūta-pāpāḥ
kaḥ saṁśayaḥ parama-bhaktimatāṁ janānām

„Dokonce i pošetilí hříšníci jako Śiśupāla a Duryodhana, kteří zahrnovali Pána urážkami, se očistili ode všech hříchů jednoduše tím, že na Pána Kṛṣṇu vzpomínali. Nĕjakým způsobem se jejich mysli pohroužily do Pána, a oni tak získali osvobození. Jaké jsou tedy pochybnosti o cíli tĕch, kdo překypují oddaností Pánovi?“

Vasudeva také pociťoval úzkost proto, že na jednu stranu vĕdĕl, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, ale zároveň se k Pánu choval jako ke svému milovanému synovi. Ve vztahu otce a syna otec nĕkdy musí syna kárat a různĕ ho omezovat. Vasudeva proto cítil, že se jistĕ dopouštĕl vůči Pánu Kṛṣṇovi přestupků, když se Ho snažil jako svého syna vychovávat. Pána Kṛṣṇu ale ve skutečnosti tĕší, když se čistý oddaný pohrouží do rodičovské lásky k Nĕmu a s oddaností se o Nĕho snaží pečovat stejnĕ jako milující rodiče o malé dítĕ. Kṛṣṇa opĕtuje intenzívní emoce tĕchto oddaných tak, že se před nimi skutečnĕ zjeví jako mladý chlapec a jedná jako jejich syn.

Démoni, jak uvádí tento verš, skutečnĕ osočovali Kṛṣṇu s nepřátelskými pocity. Přesto získali osvobození díky tomu, jak byli v Kṛṣṇovi pohroužení. Co tedy říci o cíli Vasudevy, který Kṛṣṇu káral ze své silné rodičovské lásky k Nĕmu? Závĕr je, že Pánovi oddaní by nikdy nemĕli považovat Vasudevu s Devakī za obyčejné podmínĕné duše. Jejich vztah s Pánem Kṛṣṇou je zcela na transcendentální úrovni vātsalya-rasy neboli rodičovské lásky k Osobnosti Božství. Nemá nic společného s rodičovskou láskou hmotného svĕta, která se zakládá na náladĕ uspokojování smyslů, neboť rodiče vidí své dĕti jako objekty hmotného požitku.

« Previous Next »