SLOKA 12
paryuṣṭayā tava vibho vana-mālayeyaṁ
saṁspārdhinī bhagavatī pratipatnī-vac chrīḥ
yaḥ su-praṇītam amuyārhaṇam ādadan no
bhūyāt sadāṅghrir aśubhāśaya-dhūmaketuḥ
paryuṣṭayā — povadlou; tava — Tvojí; vibho — všemocný Pane; vanamālayā — kvĕtinovou girlandou; iyam — ona; saṁspārdhinī — vnímající konkurenci; bhagavatī — ženský protĕjšek Osobnosti Božství; prati-patnī-vat — jako žárlivá spolumanželka; śrīḥ — Lakṣmīdevī, bohynĕ štĕstí; yaḥ — který Nejvyšší Pán (Ty); su-praṇītam — (kéž může být) náležitĕ vykonáno; amuyā — tímto; arhaṇam — uctívání; ādadan — přijímající; naḥ — naše; bhūyāt — kéž jsou; sadā — vždy; aṅghriḥ — lotosové nohy; aśubha-āśaya — našich nečistých tužeb; dhūma-ketuḥ — ničící oheň.
Ó všemocný Pane, jsi ke svým služebníkům tak laskavý, že jsi přijal povadlou kvĕtinovou girlandu, kterou jsme povĕsili na Tvou hruď. Jelikož bohynĕ štĕstí má na Tvé transcendentální hrudi své sídlo, jistĕ ji popudí, jako žárlivou spolumanželku, když tam uvidí i náš dar. Ty jsi ale přesto tak milostivý, že nedbáš na svou vĕčnou choť Lakṣmī a přijímáš náš dar jako prvotřídní uctívání. Ó milostivý Pane, kéž Tvé lotosové nohy vždy působí jako planoucí oheň, který ničí nepříznivé touhy v našich srdcích!
V Bhagavad-gītĕ (9.26) je uvedeno:
patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
Pán Kṛṣṇa s vdĕkem a radostí přijímá i ten nejskromnĕjší dar od svého milujícího oddaného. Přemáhá Ho láska Jeho čistých oddaných, tak jako otce snadno přemůže sebemenší dar, který mu dá jeho dítĕ z lásky. Žádný transcendentalista nemůže takto s láskou Pána obdarovat, dokud se zcela nevzdá neosobního pojetí života. Proces meditace o Nadduši v srdci zvaný dhyāna-yoga Kṛṣṇu tolik netĕší jako bhakti-yoga neboli oddaná služba, protože při dhyānĕ, meditaci, se yogī snaží uspokojit sám sebe (a ne Pána) tím, že získá mystické síly. Podobnĕ uctívají Boha obyčejní lidé v chrámech, kostelech a mešitách, aby od Nĕho získali hmotný prospĕch. Kdo si však přeje dosáhnout skutečné duchovní dokonalosti, musí být vždy nadšený do opĕvování Pánovy slávy a naslouchání o ní. Toto nadšení oddaného je motivované láskou k Bohu a prosté jakéhokoliv sobeckého očekávání.
Pán je tak laskavý, že opomíjí svou vĕčnou choť Lakṣmī a více pozornosti vĕnuje svému pokornému oddanému, tak jako pro muže nebude tak důležité láskyplné objetí jeho manželky, když za ním milující dítĕ přijde s nĕjakým dárkem. Śrīla Jīva Gosvāmī poukázal na to, že žádná girlanda, kterou má na sobĕ Pán, nemůže být povadlá, protože všechny Pánovy osobní vĕci jsou zcela transcendentální a duchovnĕ honosné. Není možné ani to, aby se v povaze bohynĕ štĕstí, která je stejnĕ transcendentální jako samotný Pán Kṛṣṇa, projevila svĕtská žárlivost. Proto je třeba výroky polobohů chápat jako humorná slova inspirovaná intenzívní láskou k Bohu. Polobozi se tĕší ochranĕ od Lakṣmī a v konečném smyslu od Nejvyšší Osobnosti Božství Kṛṣṇy a díky tomu, že cítí důvĕru v láskyplném vztahu s Pánem a Jeho manželkou, se nezdráhají mluvit žertovným tónem.