SLOKA 20
ātmano gurur ātmaiva
puruṣasya viśeṣataḥ
yat pratyakṣānumānābhyāṁ
śreyo ’sāv anuvindate
ātmanaḥ — sama sebe; guruḥ — poučující duchovní mistr; ātmā — sám; eva — jistĕ; puruṣasya — človĕka; viśeṣataḥ — v jistém smyslu; yat — protože; pratyakṣa — svým přímým vnímáním; anumānābhyām — a uplatnĕním logiky; śreyaḥ — pravý prospĕch; asau — on; anuvindate — může nakonec získat.
Inteligentní človĕk, který umí vnímat svĕt kolem sebe a používat zdravou logiku, může pomocí vlastní inteligence získat pravý prospĕch. Nĕkdy tedy človĕk jedná jako svůj vlastní poučující duchovní mistr.
Rozhovor mezi králem Yaduem a avadhūtou v této kapitole ukazuje, že citlivý a rozumný človĕk je schopný nabýt pravého poznání a štĕstí pouhým pozorným pozorováním svĕta kolem sebe. Když vidí štĕstí a neštĕstí ostatních živých bytostí, dokáže pochopit, co je prospĕšné a co zhoubné.
Śrīla Jīva Gosvāmī v této souvislosti uvádí: gurv-anusaraṇe pravartaka ity arthaḥ – poznání získané vlastním pozorováním a inteligencí vede človĕka k tomu, aby ocenil hodnotu představitele Pána Kṛṣṇy. Slovo śreyas v tomto verši vyjadřuje, že človĕk může dĕlat v životĕ pokrok pomocí inteligence. Díky dobré společnosti by mĕl postupnĕ dospĕt k pochopení svého vĕčného postavení Kṛṣṇova služebníka a potom bude velmi dychtit po životĕ ve společnosti dalších osvícených osob. Rovný rovného si hledá. Osvícený služebník Kṛṣṇy se pozná podle toho, že dychtí po společnosti dalších takových velkých duší. Proto citlivým a rozumným pozorováním tohoto hmotného svĕta by mĕl človĕk dospĕt k ocenĕní hodnoty duchovního života ve společnosti oddaných.