SLOKA 21

Ve Védách najdeme tento výrok: puruṣatve cāvistarām ātmā sahita-prajñānena sampanna-tamo vijñātaṁ vadati vijñātaṁ paśyati veda śvastanaṁ veda lokālokau martyenāmṛtam īpsaty evaṁ sampanno 'thetareṣāṁ paśūnām āsanā-pipāse evābhijñānam. „V lidském tĕle je duše plnĕ obdařená inteligencí potřebnou k tomu, aby pochopila duchovní poznání. Proto může osoba v lidském tĕle vykládat realizované poznání, vidĕt pravdu, znát budoucnost a také chápat realitu tohoto i příštího svĕta. Může využít svých zkušeností se životem smrtelníka a usilovat o nesmrtelnost, pro jejíž dosažení je lidské tĕlo vybavené vším potřebným. Duše v tomto pokročilém stavu již jistĕ dobře zná bĕžné zvířecí činnosti, jako je jedení a pití." (Aitareya Āraṇyaka 2.3.2.5)

Lidská forma života (puruṣatve) je velmi významná, protože nám dává příležitost dovést naši existenci k dokonalosti. Sāṅkhyový systém, který je zde zmínĕný, nejlépe ilustrují pokyny, které Pán Kapila udílel své matce Devahūti. Pán Kapila je Nejvyšší Osobnost Božství a Jeho matka za Ním přišla se slovy:

„Nechci již podléhat nátlaku svých hmotných smyslů, můj Pane, protože jeho vlivem jsem poklesla do hluboké nevĕdomosti.“ (Bhāg. 3.25.7) Pán Kapila své matce předložil vysoce analytický přehled celé hmotné a duchovní reality. Významné je, že svoji matku nediskriminoval na základĕ toho, že byla žena, a nemyslel si, že nedokáže pochopit to nejsložitĕjší duchovní poznání. Ve společnosti Kṛṣṇy si vĕdomých, osvobozených duší se tedy může kdokoliv stát velkým oddaným Pána Kṛṣṇy bez ohledu na to, zda se jedná o muže, ženu nebo dítĕ. Významné je také to, že praktickým závĕrem vysoce intelektuálního sāṅkhyového systému, jenž zformuloval Pán Kapila, je odevzdání se lotosovým nohám čistých oddaných a láska k Bohu. Pán Kapila ve svých pokynech ve třetím zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu zdůrazňuje potřebu vyhledání útočištĕ u čistých oddaných Pána. V tomto verši Pán Kṛṣṇa říká: sāṅkhya-yoga-viśāradāḥ – ti, kdo přijmou útočištĕ u čistých oddaných a díky tomu pochopí skutečnou situaci v tomto svĕtĕ, jsou schopní vidĕt Kṛṣṇu v Jeho osobní podobĕ s Jeho vnitřními a vnĕjšími energiemi.

Duchovní mistr se stane pravým plným odevzdáním se svému duchovnímu mistrovi, ale v této kapitole je vysvĕtleno, že človĕk může jednat i jako svůj vlastní guru. To znamená, že inteligentní a vnímavá osoba je schopná pochopit povahu tohoto svĕta i své vlastní meze. Tato osoba potom začne mít velký zájem se stýkat s čistými oddanými Pána a získat milost tĕch, kdo jsou pokročilí v rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura označuje sāṅkhya-yoga, o které se zde píše, přísnĕ intelektuální postup systému jñāna-yogy společnĕ s oddaností bhakti-yogy, jež zdůrazňuje milost lotosových nohou čistých oddaných.

Jñāna-yoga je ve skutečnosti jedním z faktorů v systému bhakti-yogy, neboť Kṛṣṇa je jñāna-gamya, cíl všeho poznání. Pán také říká v Bhagavad-gītĕ (10.10), že osobnĕ dává upřímnému oddanému veškeré poznání. V této kapitole Pán Kṛṣṇa učí Uddhavu, aby vidĕl Pánovu osobní podobu bĕhem svých každodenních zážitků v hmotném svĕtĕ. Pán již Uddhavovi naznačil, že bude putovat po svĕtĕ v samādhi neboli transu a nyní ho připravuje, aby putoval jako pravý sannyāsī, který uvidí Osobnost Božství všude.