SLOKA 27
prāyo dharmārtha-kāmeṣu
vivitsāyāṁ ca mānavāḥ
hetunaiva samīhanta
āyuṣo yaśasaḥ śriyaḥ
prāyaḥ — obvykle; dharma — v oblasti náboženství; artha — ekonomického rozvoje; kāmeṣu — a smyslového požitku; vivitsāyām — v rámci rozvoje duchovního poznání; ca — také; mānavāḥ — lidské bytosti; hetunā — za účelem; eva — vskutku; samīhante — snaží se; āyuṣaḥ — dlouhého života; yaśasaḥ — slávy; śriyaḥ — a hmotného bohatství.
Lidské bytosti obvykle usilovnĕ následují náboženství, ekonomický rozvoj, smyslový požitek a také poznání duše. Jejich obvyklou motivací je prodloužit si život, proslavit se a užívat si hmotného bohatství.
Inteligentnímu človĕku by mĕlo být jasné, že pokud existuje vĕčná duše, která se liší od tĕla, pak skutečné štĕstí musí spočívat v našem vĕčném postavení, mimo pouta hmotné přírody. U obyčejných lidí,i když diskutují duchovní témata, však obvykle převládají touha stát se slavným, rozmnožit své bohatství a prodloužit si tĕmito duchovními praktikami život. Vĕtšina bĕžných lidí si například myslí, že systém yogy má sloužit ke zlepšení zdraví, že k Bohu se můžeme modlit o peníze a že duchovní poznání má zvýšit naši váženost ve společnosti. Mahārāja Yadu chce objasnit, že mladý brāhmaṇa avadhūta není jako obyčejní lidé a že se skutečnĕ nachází na duchovní úrovni, jak vysvĕtlí následující verše.