SLOKA 29
janeṣu dahyamāneṣu
kāma-lobha-davāgninā
na tapyase ’gninā mukto
gaṅgāmbhaḥ-stha iva dvipaḥ
janeṣu — všichni lidé; dahyamāneṣu — i když hoří; kāma — chtíče; lobha — a chamtivosti; dava-agninā — v lesním požáru; na tapyase — ty nehoříš; agninā — před ohnĕm; muktaḥ — chránĕný; gaṅgā-ambhaḥ — ve vodĕ Gaṅgy; sthaḥ — stojící; iva — jako; dvipaḥ — slon.
I když všichni lidé v hmotném svĕtĕ hoří ve velkém lesním požáru chtíče a chamtivosti, ty jím zůstáváš nedotčený a oheň tĕ nepálí. Jsi jako slon, který se před lesním požárem uchýlí do vody řeky Gangy.
Tento verš popisuje přirozený výsledek transcendentální blaženosti. Mladý brāhmaṇa byl fyzicky velmi přitažlivý a jeho smysly byly plnĕ schopné hmotného požitku, ale přesto ho vůbec neovlivňoval hmotný chtíč. Tento stav se nazývá mukti neboli osvobození.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje, že v Ganze jsou silné proudy, které dovedou uhasit planoucí oheň. Stoupne-li si slon šílený sexuální touhou do Gangy, její mocné chladivé proudy uhasí jeho chtíč a slon se uklidní. Na obyčejné lidské bytosti uvĕznĕné v kolobĕhu rození a umírání také neustále dorážejí nepřátelé v podobĕ chtíče a chamtivosti, kteří nikdy nenechají mysl v úplném klidu. Pokud ale človĕk po vzoru slona vstoupí do chladivých vod transcendentální blaženosti, pak všechny jeho hmotné touhy brzy uhasnou a bude śānta neboli klidný. To popisuje Śrī Caitanya-caritāmṛta: kṛṣṇa-bhakta niṣkāma ataeva śānta. Každý by se tedy mĕl připojit k hnutí Caitanyi Mahāprabhua a očistit se v chladivých vodách vĕdomí Kṛṣṇy, našeho pravého, vĕčného vĕdomí.