SLOKA 30
tvaṁ hi naḥ pṛcchatāṁ brahmann
ātmany ānanda-kāraṇam
brūhi sparśa-vihīnasya
bhavataḥ kevalātmanaḥ
tvam — ty; hi — jistĕ; naḥ — nám; pṛcchatām — kteří se ptáme; brahman — ó brāhmaṇo; ātmani — ve svém nitru; ānanda — extáze; kāraṇam — příčinu; brūhi — prosím řekni; sparśa-vihīnasya — jenž nemáš žádný styk s hmotným požitkem; bhavataḥ — tebe; kevala-ātmanaḥ — jenž žiješ úplnĕ sám.
Ó brāhmaṇo, vidíme, že nepřicházíš do styku s hmotným požitkem a že putuješ sám, bez jakýchkoliv společníků nebo členů rodiny. Jelikož se tĕ upřímnĕ ptáme, řekni nám tedy prosím, co je příčinou té silné extáze, kterou cítíš ve svém nitru?
Slovo kevalātmanaḥ je zde významné. Bez praktické realizace Nejvyšší Duše a individuální duše, jež společnĕ sídlí v srdci každé živé bytosti, je velmi tĕžké umĕle přimout stav sannyās a putovat bez manželky, dĕtí nebo jiných příbuzných. Pro každou živou bytost je přirozené se přátelit s druhými a nĕjakému vhodnému protĕjšku vĕnovat svou lásku. Ten, kdo realizoval Nejvyšší Osobu, je spokojený s tím, že ve svém srdci nosí Osobnost Božství jako svého stálého společníka. Dokud nerealizoval, že Kṛṣṇa je jeho jediný skutečný přítel a že Kṛṣṇa je v jeho srdci, zůstane připoutaný k dočasným vztahům hmotného svĕta.