SLOKA 40
viṣayeṣv āviśan yogī
nānā-dharmeṣu sarvataḥ
guṇa-doṣa-vyapetātmā
na viṣajjeta vāyu-vat
viṣayeṣu — do styku s hmotnými objekty; āviśan — přicházející; yogī — ten, kdo se naučil sebeovládání; nānā-dharmeṣu — jež mají různé vlastnosti; sarvataḥ — všude; guṇa — dobré vlastnosti; doṣa — a chyby; vyapeta-ātmā — ten, kdo transcendoval; na viṣajjeta — by se nemĕl zaplétat; vāyu-vat — jako vítr.
I transcendentalistu obklopuje bezpočet hmotných objektů, jež mají dobré či špatné vlastnosti. Ale ten, kdo transcendoval hmotné dobro a zlo, by se nemĕl zaplétat, ani když je ve styku s hmotnými objekty. Mĕl by se chovat jako vítr.
Vítr je vnĕjším projevem vzduchu, zatímco prāṇa je jeho vnitřním projevem. Když vítr vane přes vodopády, nese kapky čisté vody a stává se velmi osvĕžujícím. Nĕkdy vane nádherným lesem a nese vůni ovoce a kvĕtů; jindy se zase může stát, že rozdmýchá požár, který ten samý les spálí na popel. Vítr ale svou povahu nemĕní a zůstává neutrální, ať působí příznivĕ nebo nepříznivĕ. V hmotném svĕtĕ nevyhnutelnĕ čelíme příjemným i ošklivým situacím. Pokud ale neochvĕjní setrváme ve vĕdomí Kṛṣṇy, nebudou nás nepříznivé vĕci rozrušovat a k hmotnĕ příznivým nepřilneme. Oddaný se nĕkdy při plnĕní svých duchovních povinností ocitá v krásné venkovské atmosféře a zpívá tam Hare Kṛṣṇa, jindy se ocitá v pekelném velkomĕstĕ a dĕlá tam totéž. V obou případech upíná mysl na Pána Kṛṣṇu a zažívá transcendentální blaženost. Vítr se nedĕsí a nezneklidňuje, ani když vane tĕmi nejtemnĕjšími a nejodpornĕjšími místy. Ani oddaný Pána Kṛṣṇy by se nemĕl nikdy bát a znepokojovat, ani když je v sebeobtížnĕjší situaci. Toho, kdo přilne ke hmotnĕ příjemným podobám, chutím, vůním, zvukům a dotekům, budou zároveň odpuzovat jejich protĕjšky. Materialista je tedy neustále rozrušený, protože ho obklopuje bezpočet dobrých a špatných vĕcí. Když vane vítr do mnoha smĕrů zároveň, je ovzduší neklidné. Pokud podobnĕ mysl neustále přitahují a odpuzují hmotné objekty, bude natolik neklidná, že nebude možné myslet na Absolutní Pravdu. Proto bychom se od vanoucího vĕtru mĕli naučit umĕní jak se pohybovat hmotným svĕtem bez připoutanosti.