SLOKA 46
kvacic channaḥ kvacit spaṣṭa
upāsyaḥ śreya icchatām
bhuṅkte sarvatra dātṝṇāṁ
dahan prāg-uttarāśubham
kvacit — nĕkdy; channaḥ — skrytý; kvacit — nĕkdy; spaṣṭaḥ — projevený; upāsyaḥ — hodný uctívání; śreyaḥ — nejvyšší dobro; icchatām — tĕmi, kdo si přejí; bhuṅkte — pohlcuje; sarvatra — na všech stranách; dātṝṇām — tĕch, kdo mu nĕco nabízejí; dahan — spalující; prāk — dřívĕjší; uttara — a budoucí; aśubham — hříšné reakce.
Tak jako oheň zůstává svĕtec nĕkdy skrytý a jindy se projeví. Ve prospĕch podmínĕných duší, které touží po skutečném štĕstí, může svĕtec přijmout postavení uctívaného duchovního mistra a tehdy jako oheň spaluje na popel všechny minulé i budoucí hříšné reakce tĕch, kdo ho uctívají, tím, že milostivĕ přijímá, co mu nabízejí.
Svatá osoba své vznešené duchovní postavení radĕji skrývá, ale pro ponaučení trpících lidí tohoto svĕta nĕkdy svou vznešenost vyjeví. To se přirovnává k ohni, který nĕkdy hoří nepozorován pod vrstvou popela a jindy plápolá otevřenĕ. Tak jako oheň pohlcuje ghí a další obĕtiny, které mu konatelé obĕti nabízejí, svĕtec přijímá chválu od svých podmínĕných následovníků, dobře si vĕdom toho, že všechna chvála je ve skutečnosti určena Nejvyššímu Pánu, Kṛṣṇovi. Když na sebe slyší chválu obyčejný človĕk, okamžitĕ zpychne a začne se chovat jako hlupák, ale u svĕtce spaluje tyto nepříznivé sklony na popel jeho připoutanost k Absolutní Pravdĕ. Tímto způsobem se podobá ohni.