SLOKA 48
visargādyāḥ śmaśānāntā
bhāvā dehasya nātmanaḥ
kalānām iva candrasya
kālenāvyakta-vartmanā
visarga — zrozením; ādyāḥ — počínaje; śmaśāna — časem smrti, kdy je tĕlo spáleno na popel; antāḥ — konče; bhāvāḥ — stavy; dehasya — tĕla; na — ne; ātmanaḥ — duše; kalānām — různých fází; iva — jako; candrasya — mĕsíce; kālena — času; avyakta — nepostřehnutelný; vartmanā — jehož pohyb.
Všechny fáze našeho hmotného života, jež začínají zrozením a vrcholí smrtí, se pojí s tĕlem a nemají vliv na duši, tak jako zdánlivé dorůstání a ubývání mĕsíce neovlivňuje samotný mĕsíc. Tyto zmĕny jsou vynucené neviditelnými pohyby času.
Tĕlo prochází šesti fázemi: zrozením, růstem, setrváváním, vytvářením vedlejších produktů, chřadnutím a smrtí. I mĕsíc zdánlivĕ roste, ubývá a nakonec mizí. Svĕtlo mĕsíce je odrazem svĕtla slunce od mĕsíce, a proto je zřejmé, že samotný mĕsíc neroste ani se nezmenšuje; to my vidíme odraz mĕsíce v různých fázích. Také vĕčná duše se nerodí ani neumírá, což potvrzuje Bhagavad-gītā (2.20): na jāyate mriyate vā kadācit. My vnímáme odraz duše v podobĕ hrubohmotného tĕla a jemnohmotné mysli, jež procházejí různými hmotnými zmĕnami.
Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho je Slunce ohnivá planeta a Mĕsíc je vodní planeta, což potvrzuje Śrīla Jīva Gosvāmī. To dále ukazuje neznalost moderní vĕdy ohlednĕ skutečné povahy planety Mĕsíce.