SLOKA 56
yaṁ yaṁ vāñchati sā rājan
tarpayanty anukampitā
taṁ taṁ samanayat kāmaṁ
kṛcchreṇāpy ajitendriyaḥ
yam yam — cokoliv; vāñchati — chtĕla; sā — ona; rājan — ó králi; tarpayantī — tĕšící; anukampitā — když mu byla projevena milost; tam tam — to; samanayat — přinesl; kāmam — její touhu; kṛcchreṇa — s obtížemi; api — dokonce; ajita-indriyaḥ — jenž se nikdy nenaučil ovládat své smysly.
Kdykoliv si holubice nĕco přála, ó králi, lichotkami pro to získala manžela a on ji na oplátku uspokojoval tím, že i za cenu velkých obtíží vĕrnĕ dĕlal vše, co chtĕla. Tak v její společnosti nedokázal ovládat své smysly.
Slovo tarpayantī naznačuje, že holubice byla zbĕhlá ve svádĕní svého manžela usmĕvavými pohledy a láskyplnými slovy. Když takto působila na jeho ušlechtilé city, úspĕšnĕ si z nĕho udĕlala svého vĕrného služebníka. Nebohý holub byl ajitendriya, což je označení toho, kdo nedokáže ovládat své smysly a jehož srdce snadno jihne pod vlivem ženské krásy. Vyprávĕním tohoto příbĕhu o páru holubů a o hrozném utrpení, které zakusili, když nastalo jejich nevyhnutelné odloučení, brāhmaṇa avadhūta udílí cenné pokyny. Každý, kdo nezasvĕtí svou inteligenci službĕ Hṛṣīkeśovi, Nejvyššímu Pánu smyslové činnosti, se bude nevyhnutelnĕ utápĕt v nevĕdomosti tĕlesného uspokojení. Potom nebude o nic lepší než pošetilý holub.