SLOKA 6

Śrīmad Vīrarāghava Ācārya vysvĕtlil, co znamená stejný pohled, takto: sama-dṛk sarvasya brahmātmakatvānusandhāna-rūpa-sama-dṛṣṭimān. „Ten, kdo kráčí cestou seberealizace, by se mĕl vždy snažit vidĕt konečnou duchovní povahu veškeré existence.“ Slovo mayi v tomto verši znamená paramātmani. Mĕli bychom upírat mysl na Nejvyšší Osobnost Božství, zdroj všeho. Bĕhem svého života na Zemi bychom mĕli používat čas, který nám byl vyhrazen, k praktikování toho, abychom všechny vĕci a všechny lidi vidĕli jako nedílné části Absolutní Pravdy, Osobnosti Božství. Všechny živé bytosti jsou nedílné části Kṛṣṇy, a proto mají z konečného hlediska všechny stejné duchovní postavení. Jelikož hmotná příroda také pochází z Kṛṣṇy, má podobné duchovní postavení, ale hmota a duše nejsou na úplnĕ stejné úrovni, i když mají svůj původ v Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītĕ je řečeno, že duše je vyšší energií Pána, zatímco hmotná příroda je Jeho nižší energií. Pán Kṛṣṇa je však rovnocennĕ přítomný ve všem, takže slovo sama-dṛk v tomto verši vyjadřuje, že bychom z konečného hlediska mĕli vidĕt Kṛṣṇu ve všem a vše v Kṛṣṇovi. Rovnocenný pohled si tedy neodporuje se zralým poznáním rozmanitosti přítomné v tomto svĕtĕ.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura komentuje tento verš takto: „Na konci svých projevených zábav na Zemi uvažoval Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, v duchu takto: ,Bĕhem svých pozemských zábav jsem uspokojil touhy všech tĕch oddaných, kteří si dychtivĕ přáli Mĕ spatřit. Řádnĕ jsem se oženil s mnoha tisíci královnami v čele s Rukmiṇī, kterou jsem osobnĕ unesl, a různými způsoby jsem na různých místech zabil nespočet démonů. Účastnil jsem se setkání, opĕtovných shledání a obřadů s mnoha přáteli, příbuznými a dobrodinci ve mĕstech, jako je Vṛndāvan, Mathurā, Dvārakā, Hastināpur a Mithilā, a tak jsem v průbĕhu svých zábav neustále cestoval z místa na místo.

Zařídil jsem i to, aby se Mnou setkali i velcí oddaní sídlící pod úrovní planety Zemĕ. Abych potĕšil svou matku Devakī a vrátil jí jejích šest mrtvých synů, které zabil Kaṁsa, sestoupil jsem na planetu Sutala a požehnal svému velkému oddanému Balimu Mahārājovi. Pro zesnulého syna Mého duchovního mistra, Sāndīpaniho Muniho, jsem se osobnĕ vypravil ke dvoru Ravinandany neboli Yamarāje, který Mĕ díky tomu mohl spatřit tváří v tvář. I obyvatele nebes, jako je matka Aditi a Kaśyapa Muni, jsem požehnal svou osobní společností, když jsem tam přicestoval, abych ukradl kvĕt pārijāta pro svou ženu Satyabhāmu. A pro potĕšení obyvatel Mahā-Viṣṇuova sídla, jako jsou Nanda, Sunanda a Sudarśana, jsem cestoval na Mahā-vaikuṇṭhaloku, abych přivedl zpátky zemřelé dĕti nešťastného brāhmaṇy. Tak se bezpočet oddaných, kteří si Mĕ vroucnĕ přáli vidĕt, dočkalo splnĕní svých modliteb.

Nara-Nārāyaṇovi Ṛṣimu a velkým mudrcům paramahaṁsům, kteří s Ním žijí v Badarikāśramu, se bohužel jejich velká touha Mĕ spatřit nikdy nesplnila. Již jsem na Zemi 125 let a vyhrazený čas se naplnil. Byl jsem zaneprázdnĕný svými zábavami, že Mi nezbyl čas dát požehnání tĕmto velkým mudrcům. Ale Uddhava je prakticky stejný jako Já. Je velký oddaný a sdílí Můj transcendentální majestát. On je tedy ta pravá osoba, kterou pošlu do Badarikāśramu. Předám mu úplné transcendentální poznání, díky kterému se človĕk odpoutá od hmotného svĕta, a on pak toto poznání, tuto vĕdu o překonání království klamu, předá kvalifikovaným mudrcům v Badarikāśramu. Tak je může učit metodĕ láskyplné oddané služby Mým lotosovým nohám. Tato láskyplná oddaná služba Mnĕ je nejcennĕjším pokladem a až velcí mudrci jako Nara-Nārāyaṇa uslyší toto poznání, jejich touhy tím budou plnĕ uspokojené.

Ty velké duše, které se Mi odevzdaly, jsou vždy vybavené transcendentálním poznáním a odpoutaností od hmotného svĕta. Nĕkdy ve svém zaneprázdnĕní oddanou službou mohou vypadat, že na Mĕ zapomnĕly. Čistého oddaného, jenž dosáhl úrovnĕ lásky ke Mnĕ, jeho upřímná oddanost však vždy ochrání. I kdyby mĕl takový oddaný náhle přijít o život ve chvíli, kdy opomenul svoji mysl soustředĕnĕ upnout na Mĕ, jeho láskyplné city jsou tak silné, že mu poskytnou veškerou ochranu. I v případĕ, že by na chvíli skutečnĕ zapomnĕl, ho jeho oddanost dovede k Mým lotosovým nohám, které jsou pro obyčejné materialisty neviditelné. Uddhava je Můj čistý oddaný, ve kterém se zase probudilo poznání o Mnĕ a odpoutanost od tohoto svĕta, protože se nedokáže nikdy vzdát Mé společnosti.̀“

Upřímní služebníci Caitanyi Mahāprabhua se usilovnĕ snaží šířit hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy pro potĕšení svého duchovního mistra a Pána Kṛṣṇy. V současnosti tráví tisíce oddaných v tomto hnutí ve všech částech svĕta dlouhé hodiny snahou v náročných podmínkách distribuovat transcendentální literaturu a tak umožnit obyčejným lidem osvícení. K tomuto úsilí je nevede žádná osobní motivace, ale jen touha potĕšit svého duchovního mistra šířením jeho knih. Lidé, ke kterým se tato literatura dostává, se vĕtšinou s vĕdomím Kṛṣṇy ještĕ nikdy předtím nesetkali, ale čistota oddaných, kteří s nimi mluví, na nĕ tak zapůsobí, že si ochotnĕ kupují knihy a časopisy. Oddaní ve dne v noci neúnavnĕ pracují na splnĕní tohoto obrovského úkolu rozšířit vĕdomí Kṛṣṇy, protože jsou na úrovni láskyplné oddanosti. I když navenek mohou tito vytížení oddaní občas nemyslet přímo na lotosové nohy Kṛṣṇy, jejich láskyplná oddanost je nepochybnĕ přivede zpátky k Pánovým lotosovým nohám a Kṛṣṇa potĕšený jejich službou sám obnoví jejich soustředĕnou meditaci o Jeho osobní podobĕ. To je krása bhakti-yogy, která závisí plnĕ a výhradnĕ na milosti dokonale milostivé Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy. To je jediný naprosto spolehlivý prostředek pro odstranĕní hluboce zakořenĕných tužeb po hmotném požitku, dosažení čisté lásky ke Kṛṣṇovi a odchod za hranice hmotného vesmíru do království Boha. Bhagavad-gītā (2.4) uvádí:

Pán Kṛṣṇa také v tomto verši doporučil Uddhavovi, aby se vzdal klamné připoutanosti k takzvaným přátelům a příbuzným v hmotném svĕtĕ. Nĕkdo může být v situaci, že pro nĕho není možné fyzicky opustit svou rodinu a přátele, ale mĕl by chápat, že všichni a všechno jsou nedílné části Boha určené pro Jeho požitek. Jakmile si pomyslí: „Toto je moje rodina,“ bude vidĕt hmotný svĕt jen jako místo, kde si lze užívat rodinného života. Jakmile se připoutá ke své takzvané rodinĕ, probudí to v nĕm falešnou namyšlenost a hmotný pocit vlastnictví. Každý je ve skutečnosti nedílnou částí Boha, a proto je – na duchovní úrovni – příbuzným všech ostatních bytostí. Tomu se říká kṛṣṇa-sambandha, přirozený vĕčný vztah s Kṛṣṇou. Není možné pokročit do nejvyššího stádia duchovního vĕdomí a zároveň si udržovat omezené hmotné pojetí společnosti, přátelství a lásky. Všechny vztahy je třeba vnímat na vyšší, duchovní úrovni kṛṣṇa-sambandhy, to znamená vidĕt vše ve vztahu k Pánu Kṛṣṇovi, Osobnosti Božství.

Ten, kdo je na úrovni svého vĕčného, přirozeného vztahu s Kṛṣṇou, vidí vše v souvislosti s Kṛṣṇou a tak se vzdává svĕtských nátlaků tĕla, mysli a řeči a putuje po Zemi jako oddaný Pána. Tato vysoce vznešená osobnost se nazývá gosvāmī, pán smyslů. Toto stádium popisuje Bhagavad-gītā (18.54) slovy brahma-bhūtaḥ prasannātmā – na duchovní úrovni živá bytost dosahuje naprosté spokojenosti.