SLOKA 9
tasmād yuktendriya-grāmo
yukta-citta idaṁ jagat
ātmanīkṣasva vitatam
ātmānaṁ mayy adhīśvare
tasmāt — proto; yukta — až ovládneš; indriya-grāmaḥ — všechny smysly; yukta — také si podmaníš; cittaḥ — svou mysl; idam — tento; jagat — svĕt; ātmani — v individuální duši; īkṣasva — mĕl bys vidĕt; vitatam — rozšířené (jako předmĕt jejího hmotného požitku); ātmānam — a onu individuální duši; mayi — ve Mnĕ; adhīśvare — nejvyšším vládci.
Mĕl bys tedy ovládnout všechny své smysly, tím si podmanit i mysl, a tak vidĕt celý svĕt umístĕný ve vlastním já, které je rozšířené všude. Toto individuální vlastní já bys mĕl také vidĕt ve Mnĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství.
Slovo vitatam, „rozšířené všude“, vyjadřuje, že individuální duše, jīva, je přítomná v celém hmotném vesmíru. Rovnĕž v Bhagavad-gītĕ (2.24) Pán Kṛṣṇa říká: nityaḥ sarva-gataḥ – individuální duše je vĕčná a je rozšířená všude v hmotných i duchovních svĕtech. To však neznamená, že každá individuální duše je všudypřítomná, ale že Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, rozšířil svou okrajovou energii všude. Nikdo by tedy nemĕl slepĕ usoudit, že nepatrná živá bytost je všeprostupující; mĕl by místo toho chápat, že Bůh je veliký a svou osobní energii šíří všude. Slova ātmanīkṣasva vitatam v tomto verši znamenají, že tento hmotný svĕt je stvořený, aby umožňoval uspokojování smyslů podmínĕným duším, které se snaží užívat si bez Kṛṣṇy, svého skutečného pána. Živé bytosti se snaží jak jen mohou využívat Pánovu vnĕjší energii, ale jejich vláda nad hmotným svĕtem je klamná. Jak hmotná příroda, tak podmínĕná živá bytost jsou energie Pána a jako takové existují v Osobnosti Božství a podléhají Jeho svrchované vládĕ.
Individuální živá bytost existuje pro potĕšení Osobnosti Božství a je Pánovým vĕčným služebníkem. Jakmile se smysly pohrouží do hmotného požitku, ztratí schopnost vnímat Absolutní Pravdu. Pravým cílem smyslových činností je uspokojit Viṣṇua, Pána, a všechny smysly mohou pociťovat nekonečnou duchovní blaženost, když vnímají Pána a slouží Mu v Jeho osobním rysu. Ti, kdo přijímají neosobní pojetí Boha, se však pokoušejí veškeré činnosti smyslů ukončit. Jelikož ale smysly nemohou zůstat trvale nečinné, přirozenĕ se vracejí k činnostem v oblasti hmotného klamu. Pokud osoba zamĕstná smysly ve službĕ Osobnosti Božství, tĕší se nekonečné blaženosti při pohledu na transcendentální krásu Pánovy podoby. Tento vznešený zážitek však Pán Kṛṣṇa neudĕlí nikomu, kdo se nekvalifikuje čistou láskyplnou oddaností. Každá podmínĕná duše by tedy mĕla ukončit své zbytečné odloučení od Osobnosti Božství a připojit se do blažené společnosti Pána. Śrī Kṛṣṇa osobnĕ sestupuje, aby znovu otevřel zaslepené oči podmínĕných duší, a proto také osobnĕ učí Uddhavu, aby upřímné duše v budoucnosti mohly Jeho pokynů využít. Však také stovky a milióny lidí dodnes získávají duchovní osvícení z pokynů, které dal Pán Kṛṣṇa Arjunovi v Bhagavad-gītĕ.