SLOKA 10
aṇubhyaś ca mahadbhyaś ca
śāstrebhyaḥ kuśalo naraḥ
sarvataḥ sāram ādadyāt
puṣpebhya iva ṣaṭpadaḥ
aṇubhyaḥ — z nejmenších; ca — a; mahadbhyaḥ — z nejvĕtších; ca — také; śāstrebhyaḥ — z náboženských písem; kuśalaḥ — inteligentní; naraḥ — človĕk; sarvataḥ — ze všech; sāram — podstatu; ādadyāt — má brát; puṣpebhyaḥ — z kvĕtů; iva — jako; ṣaṭpadaḥ — včela.
Tak jako včela sbírá nektar ze všech kvĕtů, velkých i malých, má si inteligentní lidská bytost brát podstatu ze všech náboženských písem.
Původní poznání ve společnosti se nazývá Veda a nejpodstatnĕjší částí vedy neboli poznání je vĕdomí Kṛṣṇy. Bhagavad-gītā (15.15) uvádí: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. Od včely by se mĕl inteligentní človĕk naučit, jak si ze všeho poznání brát jeho podstatu, nektar. Včela neztrácí čas tím, že by se snažila odnést celý keř nebo zahradu; bere si jen to podstatné, nektar. Můžeme se tedy poučit z rozdílu mezi včelou a oslem, který nosí tĕžké náklady. Vzdĕlání neznamená stát se intelektuálním oslem nosícím tĕžké náklady zbytečného poznání, ale přijmout podstatné poznání, jež vede k vĕčnému životu v blaženosti a poznání.
Lidé mají v současné dobĕ převážnĕ sektářské představy o náboženství, ale vĕdecké pochopení Absolutní Pravdy jim chybí. Tito samolibí, dogmatičtí, sektářští stoupenci náboženství se mají nepochybnĕ co naučit z příkladu včely uvedeného v tomto verši.