SLOKA 11
sāyantanaṁ śvastanaṁ vā
na saṅgṛhṇīta bhikṣitam
pāṇi-pātrodarāmatro
makṣikeva na saṅgrahī
sāyantanam — na noc; śvastanam — na zítra; vā — ani; na — ne; saṅgṛhṇīta — mĕl by přijímat; bhikṣitam — darované jídlo; pāṇi — s rukou; pātra — jako svým talířem; udara — s břichem; amatraḥ — jako skladovací nádobou; makṣikā — včela; iva — jako; na — ne; saṅgrahī — hromaditelka.
Svĕtec nemá uvažovat: „Tohle jídlo si sním dnes v noci a tamto si mohu nechat na zítřek.“ Jinak řečeno, nemĕl by hromadit potravu, kterou vyžebrá. Jako talíř by mĕl používat své ruce a jíst tolik, kolik do nich pobere. Jeho jedinou skladovací nádobou by mĕlo být jeho břicho a jeho zásobou jídla ta, která se mu tam pohodlnĕ vejde. Nemĕl by tedy napodobovat chamtivou včelu, která chtivĕ hromadí víc a víc medu.
Včely jsou dvojího druhu: ty, které sbírají nektar z kvĕtů, a ty, které přímo vyrábĕjí med v úlech. Tento verš se týká druhé skupiny. Chamtivá včela nakonec nastřádá tolik medu, že ani nemůže z úlu ven, a také materialista uvízne pod břemenem hmotných vĕcí, které zbytečnĕ nahromadil. Každý, kdo má zájem o duchovní pokrok, by se mĕl této situaci vyhnout. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura však poukazuje na to, že pro účely šíření vĕdomí Kṛṣṇy je možné hromadit hmotné bohatství neomezenĕ. Tomu se říká yukta-vairāgya, používání všeho ve službĕ Kṛṣṇovi. Svĕtec, který nedokáže působit v misi Pána Caitanyi, by mĕl být odříkavý a přijímat jen tolik, kolik pojmou jeho ruce a břicho. Ale ten, kdo odevzdal svůj život Kṛṣṇovi, může v zastoupení Pána Kṛṣṇy přijímat neomezenĕ mnoho. Jak lze bez získávání hmotného bohatství rozšířit hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy po celém svĕtĕ? Pokud se však nĕkdo pokouší využívat pro vlastní potĕšení financí či vybavení, které byly získány na kazatelské činnosti hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, dopouští se toho nejhoršího přestupku. Proto je třeba i ve jménu Pána Kṛṣṇy přijímat jen tolik, kolik je možné okamžitĕ využít k praktické oddané službĕ – jinak oddaný poklesne na úroveň obyčejné chamtivosti.