SLOKA 16
su-duḥkhopārjitair vittair
āśāsānāṁ gṛhāśiṣaḥ
madhu-hevāgrato bhuṅkte
yatir vai gṛha-medhinām
su-duḥkha — velmi namáhavĕ; upārjitaiḥ — to, co je získáno; vittaiḥ — hmotné bohatství; āśāsānām — tĕch, kteří si horoucnĕ přejí; gṛha — týkající se domácího požitku; āśiṣaḥ — požehnání; madhu-hā — ten, kdo krade včelám med; iva — jako; agrataḥ — první, před ostatními; bhuṅkte — užívá si; yatiḥ — svatý žebravý mnich; vai — jistĕ; gṛha-medhinām — tĕch, kdo jsou nadšení do hmotného rodinného života.
Tak jako včelař odebere včelám med, který pracnĕ vytvořily, mají svatí žebraví mniši jako jsou brahmacārī a sannyāsī právo používat majetek, který pilnĕ nahromadili hospodáři oddaní rodinnému požitku.
Písma uvádĕjí: „Svatí žebraví mniši ve stavu sannyāsa a brahmacārī mají právo jako první si pochutnat na bohatých jídlech, která připravili hospodáři. Začnou-li hospodáři hodovat dříve, než jídlo nabídnou mnichům, musí podstoupit lunární půst zvaný cāndrāyaṇam.“ V rodinném životĕ musí človĕk překonat přirozený sklon k sobeckosti rozdáváním hojných milodarů. Nerozumná moderní společnost se tĕmito védskými pokyny neřídí a výsledkem je, že svĕtu vládnou závistiví gṛha-medhī, lidé zcela a výhradnĕ oddaní vlastnímu požitku v rodinném životĕ. Proto celý svĕt zmítá nezvladatelné násilí a utrpení. Pokud chce nĕkdo žít v klidu a míru, musí se řídit védskými pokyny, které rodinný život usmĕrňují. I když hospodáři velmi tĕžce pracují, aby nahromadili peníze, svatí sannyāsī a brahmacārī mají právo užít si plodů této práce jako první. Z toho vyplývá, že by každý mĕl upřednostňovat duchovní rozvoj vĕdomí Kṛṣṇy, a tak dovést svůj život k dokonalosti. Pak bude i bez vlastního úsilí dostávat vše potřebné milostí Osobnosti Božství.