SLOKA 19
jihvayāti-pramāthinyā
jano rasa-vimohitaḥ
mṛtyum ṛcchaty asad-buddhir
mīnas tu baḍiśair yathā
jihvayā — jazykem; ati-pramāthinyā — velmi rušivým; janaḥ — človĕk; rasa-vimohitaḥ — svedený pokušením ochutnávat; mṛtyum — smrt; ṛcchati — získává; asat — zkažená; buddhiḥ — jehož inteligence; mīnaḥ — ryba; tu — jistĕ; baḍiśaiḥ — rybářskými háčky; yathā — jako.
Tak jako se ryba pobízená touhou si pochutnávat osudnĕ chytne na rybářův háček, pošetilého človĕka podobnĕ zmate silnĕ rušivé nutkání jazyka a zničí ho.
Rybář nabodává na ostrý háček masitou návnadu a tou snadno přiláká nerozumnou rybu, která si chce pochutnávat. Lidé podobnĕ bezhlavĕ touží po uspokojování jazyka a ztrácejí veškerou schopnost rozlišovat co se týče jídelních návyků. Pro chvilkový požitek stavĕjí obrovská jatka a zabíjejí milióny nevinných tvorů. Tím, že působí takové kruté utrpení, si sami připravují dĕsivou budoucnost. Ale i když človĕk jí jen jídla schválená ve Védách, přesto mu hrozí nebezpečí. Může jíst příliš bohatĕ a pak mu bude nepřirozenĕ nacpané břicho tlačit na pohlavní orgány. Tak poklesne do nižších kvalit přírody a bude se dopouštĕt hříšných činností, které budou znamenat konec jeho duchovního života. Od ryby je třeba se pozornĕ poučit, jaká skutečná nebezpečí s sebou nese uspokojování jazyka.