SLOKA 13
tadaivam ātmany avaruddha-citto
na veda kiñcid bahir antaraṁ vā
yatheṣu-kāro nṛpatiṁ vrajantam
iṣau gatātmā na dadarśa pārśve
tadā — tehdy; evam — takto; ātmani — na Nejvyšší Osobnost Božství; avaruddha — upřená; cittaḥ — mysl; na — ne; veda — zná; kiñcit — cokoliv; bahiḥ — vnĕ; antaram — uvnitř; vā — nebo; yathā — jako; iṣu — šípů; kāraḥ — výrobce; nṛ-patim — krále; vrajantam — jedoucího; iṣau — na šíp; gata-ātmā — jelikož byl soustředĕný; na dadarśa — nevidĕl; pārśve — přímo vedle nĕho.
Když je tak vĕdomí dokonale upřené na Absolutní Pravdu, Nejvyšší Osobnost Božství, osoba již nevidí dualitu, neboli vnitřní a vnĕjší realitu. Příkladem je výrobce šípů, který byl tak soustředĕný na výrobu rovného šípu, že si ani nevšiml samotného krále, který jel přímo kolem nĕho.
Rozumí se, že když král jede po veřejné cestĕ, jeho příjezd ohlašují kotle a další hudební nástroje a doprovázejí ho vojáci a ostatní členové jeho družiny. Výrobce šípů si však ničeho nevšiml, přestože celá tento královský pompézní průvod míjel jeho dílnu. Byl totiž naprosto soustředĕný na svoji povinnost – vyrobit rovný a ostrý šíp. Ten, kdo je naprosto pohroužený do láskyplné oddané služby Absolutní Pravdĕ, Śrī Kṛṣṇovi, již nevĕnuje pozornost hmotné iluzi. Slovo bahis, „vnĕjší“, v tomto verši poukazuje na nesčetné objekty hmotného smyslového požitku, jako je jídlo, pití, sex a tak dále, které vtahují smysly podmínĕné duše do vnímání hmotné duality. Slovo antaram neboli „vnitřní“ označuje vzpomínky na dřívĕjší smyslové požitky nebo nadĕje a sny o budoucích materialistických situacích. Ten, kdo všude vidí Absolutní Pravdu, Śrī Kṛṣṇu, vnitřní i vnĕjší iluzi ráznĕ odmítá. Tomu se říká mukti-pada neboli stav osvobození. Na této úrovni človĕka smyslové objekty nepřitahují ani neodpuzují; místo toho je s láskou pohroužený do Kṛṣṇy, Absolutní Pravdy, a plný touhy tĕšit Ho prostřednictvím oddané služby. Ten, kdo odmítá uznat skutečnost Kṛṣṇy, bude nucen se bezcílnĕ potulovat v říši mentální spekulace. Kdo nevidí, že Absolutní Pravda, Pán Kṛṣṇa, je základem všeho, co existuje, bude zmatený mylnou představou, že existuje nĕco, co není Kṛṣṇa. Všechno pochází z Pána a On je Pánem všeho. Toto jednoduché pochopení vysvĕtluje skutečnou existenci.