KAPITOLA DEVÁTÁ
Odpoutanost ode všeho hmotného
Avadhūta brāhmaṇa popisuje svých sedm zbývajících guruů počínaje ptákem kurara. Potom přidává popis ještĕ jednoho gurua, svého vlastního tĕla.
Pták kurara poskytuje poučení, že připoutanost plodí utrpení, ale ten, kdo je nepřipoutaný a nemá žádné hmotné vlastnictví, je způsobilý dosáhnout neomezeného štĕstí.
Od hloupého a líného dítĕte se avadhūta brāhmaṇa naučil, že když se človĕk zbaví úzkosti, získá schopnost uctívat Nejvyšší Osobnost Božství a prožívat nejvyšší extázi.
Ponaučení od mladé dívky, která si na každém zápĕstí nechala jen jeden lasturový náramek, je, že človĕk by mĕl zůstávat sám, a tak uklidnit svou mysl. Jedinĕ tehdy bude schopný upřít plnĕ svou mysl na Osobnost Božství. Jednou přišlo nĕkolik mužů najednou požádat o ruku mladé dívky, jejíž příbuzní shodou okolností nebyli doma. Šla tedy vymlátit rýži, aby mohla pro nečekané hosty připravit jídlo. Její lasturové náramky přitom hlasitĕ chrastily, jak do sebe narážely, a jelikož chtĕla ten hluk zastavit, jeden po druhém si je rozlámala, až jí nakonec zbyl na každé ruce jen jeden. Tak jako dva a více náramků chrastí, stačí, aby na jednom místĕ žili alespoň dva lidé, o vĕtším počtu ani nemluvĕ, a hrozí tam hádky a plané tlachání.
Avadhūta brāhmaṇa se poučil také od výrobce šípů, který byl tak pohroužený do své práce, že si ani nevšiml, že kolem nĕj po cestĕ jede král. Stejným způsobem musí človĕk přísnĕ ovládat svou mysl a soustředit ji na uctívání Pána Śrī Hariho.
Od hada se avadhūta brāhmaṇa naučil, že mudrc by mĕl putovat sám, nemĕl by mít stálé obydlí, mĕl by být vždy obezřetný a vážný, nemĕl by vyjevovat, kudy a kam se pohybuje, od nikoho by nemĕl přijímat pomoc a mluvit by mĕl minimálnĕ.
Ponaučení od pavouka, který ze svých úst souká pavučinu a pak ji vtahuje zpátky, je, že podobnĕ Nejvyšší Osobnost Božství ze sebe tvoří celý vesmír a pak ho zase do sebe stahuje.
Od slabého hmyzu, který nabyl stejné podoby jako vosa peśaskṛt, se avadhūta brāhmaṇa naučil, že živá bytost pod vlivem lásky, nenávisti či strachu nabývá v příštím životĕ totožnosti toho objektu, na který upíná svou inteligenci.
Když rozvážný človĕk vidí, že křehké hmotné tĕlo podléhá rození a umírání, mĕl by se zbavit hmotné připoutanosti k tomuto tĕlu a patřičnĕ využít vzácného daru lidského života ke hledání poznání a vytrvalé snaze o dosažení nejvyššího cíle.
SLOKA 1: Brāhmaṇský svĕtec řekl: Každému jsou v hmotném svĕtĕ jisté vĕci velmi drahé a připoutanost k nim mu nakonec způsobí utrpení. Človĕk, který toto chápe, se zříká hmotných vlastnických nároků a připoutanosti, a tak dosahuje nekonečného štĕstí.
SLOKA 2: Hejno orlovců jednou nemohlo najít žádnou kořist, a tak napadli jiného, slabšího orlovce, který mĕl kousek masa. Ten tehdy v ohrožení života své maso pustil a díky tomu zakusil pravé štĕstí.
SLOKA 3: V rodinném životĕ si rodiče dĕlají neustále starosti o svůj domov, své dĕti a svou povĕst. Mĕ se ale nic z toho netýká. Nedĕlám si hlavu s žádnou rodinou a nedbám na pocty a zneuctĕní. Tĕším se jen ze života duše a lásku nacházím na duchovní úrovni. Tímto způsobem se toulám po zemi jako dítĕ.
SLOKA 4: Dva druhy lidí v tomto svĕtĕ jsou prosti jakékoliv úzkosti a jsou pohroužení ve velkém štĕstí: jedním je zaostalý a dĕtinský hlupák a druhým ten, kdo dosáhl Nejvyššího Pána, jenž přesahuje tři kvality hmotné přírody.
SLOKA 5: Jedna mladá dívka na vdávání byla jednou sama doma, protože její rodiče a příbuzní toho dne odešli jinam. Tehdy do jejího domu dorazilo nĕkolik mužů, kteří se s ní chtĕli oženit. Přijala je s veškerou pohostinností.
SLOKA 6: Dívka odešla do ústraní a začala nenadálým hostům připravovat nĕco k snĕdku. Když mlátila rýži, lasturové náramky na jejích rukách do sebe hlasitĕ narážely.
SLOKA 7: Ta mladá dívka se bála, že muži budou považovat její rodinu za chudou, když se dcera vĕnuje podřadné práci mlácení rýže. Tato stydlivá dívka byla velmi inteligentní, a tak ze svých paží odlámala náramky z lastur a nechala si jen dva na každém zápĕstí.
SLOKA 8: Jak potom dál zbavovala rýži slupek, dva náramky na každém zápĕstí do sebe stále narážely a chřestily. Proto si z každé ruky jeden náramek sundala a když jí zbyl na každém zápĕstí jen jediný, bylo po hluku.
SLOKA 9: Ó přemožiteli nepřátel, putuji po zemském povrchu a bez ustání se učím o povaze tohoto svĕta. Byl jsem osobnĕ svĕdkem události s mladou dívkou a vzal jsem si z ní ponaučení.
SLOKA 10: Pokud žije na jednom místĕ mnoho lidí pohromadĕ, bude tam nepochybnĕ docházet k hádkám. Dokonce i když spolu bydlí jen dva lidé, budou mezi nimi docházet k lehkovážným hovorům a neshodám. Proto by mĕl človĕk bydlet sám, aby se vyhnul konfliktům, jak se učíme na příkladu náramku té mladé dívky.
SLOKA 11: Poté, co človĕk dokonale ovládl yogové sedové pozice a metodu dýchání, mĕl by pomocí odpoutanosti a usmĕrnĕného praktikování yogy uklidnit mysl. Takto by ji mĕl pozornĕ upřít na jediný cíl yogy.
SLOKA 12: Mysl lze ovládat, když je upřená na Nejvyšší Osobnost Božství. Jakmile se uklidnila, zbaví se nečistých přání konat hmotné činnosti. Tak zesílí kvalita dobra a díky tomu se lze zcela oprostit od kvalit vášnĕ a nevĕdomosti a postupnĕ transcendovat i hmotnou kvalitu dobra. Když je mysl bez paliva tvořeného kvalitami přírody, je oheň hmotné existence uhašen. Tehdy se oddaný dostává na transcendentální úroveň přímého vztahu s Nejvyšším Pánem, cílem své meditace.
SLOKA 13: Když je tak vĕdomí dokonale upřené na Absolutní Pravdu, Nejvyšší Osobnost Božství, osoba již nevidí dualitu, neboli vnitřní a vnĕjší realitu. Příkladem je výrobce šípů, který byl tak soustředĕný na výrobu rovného šípu, že si ani nevšiml samotného krále, který jel přímo kolem nĕho.
SLOKA 14: Svĕtec by mĕl žít sám a být stále na cestách, bez trvalého obydlí. Mĕl by být bdĕlý, setrvávat v ústraní a chovat se tak, aby o nĕm ostatní nevĕdĕli. Bĕhem svého putování bez společníků by nemĕl mluvit víc, než je třeba.
SLOKA 15: Pokud se ten, kdo žije v dočasném hmotném tĕle, snaží vybudovat si šťastný domov, bude to marná snaha plná utrpení. Naproti tomu had se nastĕhuje do domova, který postavili jiní, a tam si šťastnĕ žije.
SLOKA 16: Nārāyaṇa, Pán vesmíru, je uctívaným Bohem všech živých bytostí. Bez vnĕjší pomoci, svou vlastní energií tvoří tento vesmír a v dobĕ zkázy ho ničí svou osobní expanzí v podobĕ času. Tehdy celý vesmír, včetnĕ všech podmínĕných živých bytostí, vtahuje do sebe. Jeho nekonečné vlastní Já je tedy zdrojem a útočištĕm všech energií. Subtilní pradhāna, která je základem celého vesmírného projevu, spočívá v Pánu, a tím pádem se od Nĕj neliší. Když je zničení dokonané, Pán zůstává sám.
SLOKA 17-18: Když Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, projevuje svou energii v podobĕ času a přivádí své hmotné energie, jako je například kvalita dobra, do neutrálního vyrovnaného stavu, zůstává stále svrchovaným vládcem tohoto neutrálního stavu zvaného pradhāna, jakož i živých bytostí. Je také nejvyšším cílem uctívání všech bytostí, včetnĕ osvobozených duší, polobohů a obyčejných podmínĕných duší. Pán je vĕčnĕ prostý všech hmotných označení a představuje souhrn duchovní blaženosti, kterou živá bytost zažívá při pohledu na Jeho duchovní podobu. Takto Pán předvádí plný význam slova „osvobození“.
SLOKA 19: Ó přemožiteli nepřátel, Osobnost Božství při stvoření expanduje svou transcendentální sílu v podobĕ času, tou vzruší svou hmotnou energii, māyu, složenou ze tří kvalit hmotné přírody, a tak vytváří mahat-tattvu.
SLOKA 20: To, co je základem tří kvalit hmotné přírody a co projevuje různorodý vesmír, se podle velkých mudrců nazývá sūtra či mahat-tattva. V ní tento vesmír spočívá a pod jejím vlivem živá bytost podstupuje hmotnou existenci.
SLOKA 21: Tak jako pavouk ze sebe ústy souká nit, nĕjaký čas si s ní hraje a pak ji zase spolkne, Nejvyšší Osobnost Božství ze sebe expanduje svou osobní energii. Takto Pán projevuje celý vesmír, používá ho pro svůj zámĕr a nakonec ho vtáhne zpĕt do sebe.
SLOKA 22: Pokud z lásky, nenávisti či strachu vtĕlená duše s podporou své inteligence a naprostým soustředĕním upíná mysl na určitou tĕlesnou podobu, nepochybnĕ získá právĕ tu podobu, o níž medituje.
SLOKA 23: Ó králi, vosa jednou donutila jednoho slabšího hmyzího jedince vstoupit do jejího hnízda a vĕznila ho tam. Ten slabý hmyz pak s velkým strachem neustále meditoval o své vĕznitelce a postupnĕ, aniž by opustil tĕlo, dospĕl do stejného stavu existence, v jakém je vosa. Takto každý dospĕje do toho stavu existence, na jaký se soustředí.
SLOKA 24: Ó králi, ode všech tĕchto duchovních učitelů jsem si osvojil velkou moudrost. Teď prosím poslouchej, jak vysvĕtlím, co jsem se naučil od vlastního tĕla.
SLOKA 25: Hmotné tĕlo je také můj duchovní učitel, protože mĕ učí odpoutanosti. Jelikož podléhá stvoření a zničení, čeká ho vždy bolestivý konec. I když tedy tĕlo používám k získávání poznání, mám stále na pamĕti, že ho nakonec pozřou jiní, a tak zůstávám odpoutaný a toulám se tímto svĕtem.
SLOKA 26: Človĕk připoutaný k tĕlu s velkým úsilím hromadí peníze, aby expandoval a chránil postavení své manželky, dĕtí, majetku, domácích zvířat, služebníků, domovů, příbuzných, přátel a tak dále. To vše dĕlá pro uspokojení svého vlastního tĕla. Tak jako strom před svou smrtí vytváří semeno budoucího stromu, umírající tĕlo projevuje semeno dalšího hmotného tĕla živé bytosti v podobĕ její nahromadĕné karmy. Poté, co takto zajistí pokračování hmotné existence, tĕlo padá a umírá.
SLOKA 27: Muž, který má mnoho manželek, s nimi zažívá neustálé útrapy. Má na starosti jejich zaopatření, a tak ho všechny ty ženy neustále tahají na různé strany, neboť každá si chce prosadit svoje. Podobnĕ hmotné smysly souží podmínĕnou duši tím, že ji tahají do mnoha smĕrů zároveň. Na jednu stranu ji táhne jazyk, který chce chutná jídla, a žízeň ji zase táhne za dobrým pitím. Do toho se neodbytnĕ hlásí o své uspokojení pohlavní orgány a hmat si žádá mĕkké, smyslné předmĕty. Břicho nedá pokoj, dokud není plné, uši se domáhají příjemných zvuků, čich dychtí po libých vůních a přelétavý zrak chce hledĕt na příjemné vĕci. Všechny smysly, orgány a údy tĕla touží po uspokojení, a tak táhnou živou bytost do mnoha stran.
SLOKA 28: Expandováním své energie, māyā-śakti, stvořil Nejvyšší Pán nespočet životních podob, aby byly domovem podmínĕných duší. Ale stvoření podob stromů, plazů, zvířat, ptáků, hadů a tak dále neuspokojilo Jeho srdce. Potom stvořil lidský život, který podmínĕné duši poskytuje dostatečnou inteligenci pro vnímání Absolutní Pravdy, a byl šťastný.
SLOKA 29: Po mnoha a mnoha zrozeních a smrtích živá bytost obdrží vzácné lidské tĕlo, které je sice dočasné, ale dává možnost dosáhnout nejvyšší dokonalosti. Proto by mĕl rozvážný človĕk co nejrychleji usilovat o konečnou životní dokonalost dřív než jeho tĕlo, které vždy podléhá smrti, padne a zemře. Smyslový požitek je ostatnĕ dostupný i v tĕch nejohavnĕjších životních podobách, ale vĕdomí Kṛṣṇy může rozvinout jedinĕ lidská bytost.
SLOKA 30: Poté, co jsem se poučil od svých duchovních učitelů, setrvávám v realizaci Nejvyšší Osobnosti Božství a bez připoutanosti či falešného ega, zcela odříkavý a osvícený realizovaným duchovním poznáním se toulám po Zemi.
SLOKA 31: I když je Absolutní Pravda jedna jediná, mudrci ji popisují mnoha různými způsoby. Proto poznání, které človĕk získá od jednoho duchovního učitele, nemusí být příliš pevné či úplné.
SLOKA 32: Nejvyšší Pán řekl: Poté, co moudrý brāhmaṇa takto promluvil ke králi Yaduovi, přijal královy poklony a uctívání a byl v nitru spokojený. Potom se rozloučil a odešel přesnĕ tak, jak přišel.
SLOKA 33: Ó Uddhavo, když svatý král Yadu, který je předkem našich vlastních předků, vyslechl avadhūtova slova, osvobodil se od veškeré připoutanosti ke hmotĕ, a tak se jeho mysl ustálila na duchovní úrovni.