SLOKA 26
sattvaṁ rajas tama iti
dṛśyante puruṣe guṇāḥ
kāla-sañcoditās te vai
parivartanta ātmani
sattvam — dobro; rajaḥ — vášeň; tamaḥ — nevĕdomost; iti — takto; dṛśyante — jsou vidĕt; puruṣe — v človĕku; guṇāḥ — kvality hmotné přírody; kāla-sañcoditāḥ — přinuceny časem; te — ony; vai — vskutku; parivartante — mĕní se; ātmani — v mysli.
Hmotné kvality – dobro, vášeň a nevĕdomost – jejichž promĕny lze sledovat v mysli človĕka, jsou uvádĕny do pohybu silou času.
Čtyři vĕky popsané v tĕchto verších jsou projevy různých kvalit hmotné přírody. Vĕk pravdy, Satya-yuga, projevuje převládající hmotné dobro a Kali-yuga projevuje převládající nevĕdomost. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura se v každém vĕku příležitostnĕ jako druhotné projeví i ty zbylé tři. Proto se může dokonce i v Satya-yuze objevit démon v kvalitĕ nevĕdomosti a ve vĕku Kali mohou po nĕjakou dobu vzkvétat ty nejvyšší náboženské zásady. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je vysvĕtleno, že tyto tři kvality přírody existují všude a ve všem, ale že převažující kvalita nebo jejich smĕs určuje obecnou povahu jakéhokoliv hmotného jevu. V každém vĕku jsou tedy tři kvality přítomny v různých pomĕrech. Příslušný vĕk zastoupený dobrem (Satya), vášní (Tretā), vášní a nevĕdomostí (Dvāpara) nebo nevĕdomostí (Kali) je v každém z ostatních vĕků přítomen jako druhotný faktor.