SLOKA 44
yan-nāmadheyaṁ mriyamāṇa āturaḥ
patan skhalan vā vivaśo gṛṇan pumān
vimukta-karmārgala uttamāṁ gatiṁ
prāpnoti yakṣyanti na taṁ kalau janāḥ
yat — jehož; nāmadheyam — jméno; mriyamāṇaḥ — umírající osoba; āturaḥ — nešťastná; patan — hroutící se; skhalan — selhávající hlas; vā — nebo; vivaśaḥ — bezmocnĕ; gṛṇan — pronáší; pumān — osoba; vimukta — osvobozená; karma — plodonosné práce; argalaḥ — ze řetĕzů; uttamām — nejvyššího; gatim — cíle; prāpnoti — dosáhne; yakṣyanti na — neuctívají; tam — Jeho, Osobnost Božství; kalau — ve vĕku Kali; janāḥ — lidé.
Umírající vydĕšený človĕk se hroutí na svém lůžku. I když mu selhává hlas a témĕř si není vĕdom toho, co říká, může být zbaven následků svých plodonosných činů a dosáhnout nevyššího cíle, pokud vysloví svaté jméno Nejvyššího Pána. Lidé v Kali-yuze však přesto Nejvyššího Pána uctívat nebudou.
Můžeš přivést konĕ k vodĕ, ale nemůžeš jej donutit pít.