SLOKA 14
tadā bhūmer gandha-guṇaṁ
grasanty āpa uda-plave
grasta-gandhā tu pṛthivī
pralayatvāya kalpate
tadā — poté; bhūmeḥ — zemĕ; gandha-guṇam — vlastnost vůnĕ, kterou lze vnímat; grasanti — odebere; āpaḥ — voda; uda-plave — bĕhem potopy; grasta-gandhā — zbaven vůnĕ; tu — a; pṛthivī — živel zemĕ; pralayatvāya kalpate — přestane být projevený.
Celý vesmír bude zaplaven a voda zbaví zemi její výjimečné vlastnosti, vůnĕ, a živel zemĕ bude rozpuštĕn.
V celém Śrīmad-Bhāgavatamu je jasnĕ vysvĕtleno, že první ze živlů, prostor, vlastní výjimečnou vlastnost, zvuk. Potom se stvoření rozšíří a projeví se druhý živel, vzduch, jehož vlastnostmi je zvuk a dotek. Třetí živel, oheň, vlastní zvuk, dotek a tvar a čtvrtý, voda, obsahuje zvuk, dotek, tvar a chuť. V zemi se nacházejí zvuk, dotek, tvar, chuť a vůnĕ. Ztrátou své výjimečné, charakteristické vlastnosti se tak přirozenĕ každý živel přestává lišit od předchozích, jemnĕjších, a jako jedinečná entita tak přestává existovat.