KAPITOLA ČTVRTÁ

SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī řekl: Můj drahý králi, již jsem ti popsal jednotky času počínaje tou nejmenší mĕřenou pohybem jednoho atomu až po délku celého života Pána Brahmy. Hovořil jsem také o délkách různých vĕků vesmírné historie. Nyní prosím naslouchej o Brahmovĕ dni a procesu zničení.

SLOKA 2: Tisíc cyklů čtyř vĕků tvoří jeden Brahmův den zvaný kalpa. Bĕhem této doby přijde a odejde čtrnáct Manuů.

SLOKA 3: Po jednom Brahmovĕ dni nastává stejnĕ dlouhá noc, bĕhem které dochází ke zničení všech třech planetárních soustav.

SLOKA 4: Tomu se říká naimittika neboli občasné zničení, při kterém původní stvořitel Pán Nārāyaṇa ulehne na lůžko Anantu Śeṣu a zatímco Pán Brahmā spí, pohltí celý vesmír.

SLOKA 5: Když dojde k dovršení dvou polovin života Pána Brahmy, nejvznešenĕjší živé bytosti, je zničeno sedm základních živlů stvoření.

SLOKA 6: Ó králi, po zničení hmotných živlů je zničeno i vesmírné vejce obsahující souhrn živlů stvoření.

SLOKA 7: Ó králi, s blížícím se zničením nebude na zemi pršet sto let. Sucho způsobí hladomor a hladovĕjící lidé se budou navzájem pojídat. Tak budou obyvatelé zemĕ, zmateni silou času, postupnĕ zničeni.

SLOKA 8: Slunce ve své ničivé podobĕ svými strašlivými paprsky vysaje veškerou vodu z oceánu, živých tĕl i zemĕ samotné, ale žádnou vodu toto ničivé slunce nevrátí.

SLOKA 9: Poté z úst Pána Saṅkarṣaṇa vyšlehne velký zničující oheň. Mocná síla vĕtru jej rozšíří po celém vesmíru a bude spalovat jeho obal zbavený veškerého života.

SLOKA 10: Vesmír spalovaný ze všech stran – zeshora žhnoucím sluncem a zespoda ohnĕm Pána Saṅkarṣaṇa – bude planout jako hořící koule kravského trusu.

SLOKA 11: Více než sto let potom bude vát hrozný ničivý vítr a nebe plné prachu zešedne.

SLOKA 12: Poté se, ó králi, shromáždí shluky různobarevných mraků, ze kterých se bude ozývat dĕsivé hřmĕní a sto let z nich budou padat proudy deštĕ.

SLOKA 13: Tehdy se vnitřní prostor vesmíru naplní vodou a vytvoří jednolitý vesmírný oceán.

SLOKA 14: Celý vesmír bude zaplaven a voda zbaví zemi její výjimečné vlastnosti, vůnĕ, a živel zemĕ bude rozpuštĕn.

SLOKA 15-19: Živel oheň poté odejme vodĕ její chuť a ta zbavena své výjimečné vlastnosti splyne s ohnĕm. Vzduch zbaví oheň jeho tvaru a ten, zbaven své podoby, splyne se vzduchem. Éter zbaví vzduch jeho vlastnosti, doteku, a vzduch splyne s éterem. Potom se falešné ego v kvalitĕ nevĕdomosti zmocní zvuku, vlastnosti éteru, ó králi, a ten pak splyne s falešným egem. Falešné ego v kvalitĕ vášnĕ se zmocní smyslů a falešné ego v kvalitĕ dobra pohltí polobohy. Celková mahat-tattva se potom zmocní falešného ega s jeho různými funkcemi a tato mahat je pohlcena třemi základními kvalitami hmotné přírody – dobrem, vášní a nevĕdomostí. Můj drahý králi Parīkṣite, tyto kvality dále pohltí původní neprojevená podoba přírody puzená časem. Tato neprojevená příroda nepodléhá šesti druhům promĕn způsobeným vlivem času. Ve skutečnosti nemá ani počátek, ani konec. Je to neprojevená, vĕčná a neselhávající příčina stvoření.

SLOKA 20-21: V neprojeveném stavu hmotné přírody zvaném pradhāna nejsou projevena slova, mysl, ani jemné živly počínaje mahat a nejsou tam ani tři kvality přírody. Není tam životní vzduch, inteligence, smysly ani polobozi. Neexistují v nĕm konkrétnĕ rozmístĕné planetární soustavy ani různé úrovnĕ vĕdomí – spánek, bdĕní a hluboký spánek. Není v nĕm éter, voda, zemĕ, vzduch, oheň ani slunce. Tento stav se podobá hlubokému spánku nebo prázdnotĕ a ve skutečnosti je nepopsatelný. Autority duchovní vĕdy však vysvĕtlují, že pradhāna jako původní podstata je skutečný základ hmotného stvoření.

SLOKA 22: Tomuto zničení se říká prākṛtika, bĕhem nĕhož jsou energie náležející Nejvyšší Osobĕ a Jeho neprojevené hmotné přírodĕ vlivem času rozpuštĕny, zbaveny svých sil a navzájem zcela splynou.

SLOKA 23: To samotná Absolutní Pravda se projevuje v podobĕ inteligence, smyslů a objektů smyslového vnímání a je jejich konečným základem. Vše, co má počátek a konec, postrádá podstatu, protože se jedná o objekt vnímaný omezenými smysly, a protože se neliší od své vlastní příčiny.

SLOKA 24: Lampa, oko, které pozoruje díky jejímu svĕtlu, a viditelná podoba, která je pozorována, se v základĕ neliší od živlu ohnĕ. Ani inteligence, smysly a smyslové vnímání neexistují oddĕlenĕ od nejvyšší reality, i když od nich tato Absolutní Realita zůstává naprosto odlišná.

SLOKA 25: Tři stavy inteligence se nazývají bdĕní, spánek a hluboký spánek. Můj drahý králi, různé prožitky vytvořené pro čistou živou bytost tĕmito stavy však nejsou nic jiného než klam.

SLOKA 26: Tak jako na nebi vzniknou mraky a pak jsou rozptýleny sloučením a rozpuštĕním složek, které je tvoří, je tento hmotný vesmír stvořen a zničen v Absolutní Pravdĕ sloučením a rozpuštĕním živlů, ze kterých se skládá.

SLOKA 27: Můj drahý králi, [ve Vedānta-sūtře] je řečeno, že hmotnou příčinu, která tvoří jakýkoliv hmotný výtvor v tomto vesmíru, lze vnímat jako oddĕlenou realitu, tak jako se dají nitĕ, které tvoří látku, vnímat oddĕlenĕ od jejich produktu.

SLOKA 28: Vše, co je zakoušeno z hlediska obecné příčiny a konkrétního následku, musí být klam, protože tyto příčiny a následky existují pouze ve vzájemném relativním vztahu. Vše, co má začátek a konec, je neskutečné.

SLOKA 29: I když lze promĕnu byť jen jediného atomu hmotné přírody vnímat, postrádá konečnou definici, pokud chybí odkaz na Nejvyšší Duši. Má-li být nĕco uznáno jako skutečnĕ existující, musí to mít stejnou kvalitu jako čistá duchovní podstata – vĕčnou, nemĕnnou existenci.

SLOKA 30: V Absolutní Pravdĕ neexistuje hmotná dualita. Dualita vnímaná nevĕdomým človĕkem je jako rozdíl mezi oblohou v prázdné nádobĕ a mimo ni, jako rozdíl mezi odrazem slunce na vodĕ a sluncem na nebi nebo jako rozdíl mezi životním vzduchem ve dvou různých tĕlech.

SLOKA 31: Lidé používají zlato různĕ podle různých zámĕrů, a proto je vnímáno v různých podobách. Také Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, kterého nelze vnímat hmotnými smysly, popisují různí lidé různými názvy, obyčejnými i védskými.

SLOKA 32: I když je mrak výtvorem slunce a je také díky slunci vidĕt, vytváří pro pozorující oko, které je další částečnou expanzí slunce, temnotu. Podobnĕ hmotné falešné ego, konkrétní výtvor Absolutní Pravdy, díky které jej lze vnímat, brání individuální duši, další částečné expanzi Absolutní Pravdy, tuto Absolutní Pravdu zrealizovat.

SLOKA 33: Když je mrak původnĕ stvořený sluncem roztrhán, může oko spatřit skutečnou podobu slunce. Podobnĕ získá své původní duchovní vĕdomí duše, když zničí svůj hmotný pokryv falešného ega dotazováním se na transcendentální vĕdu.

SLOKA 34: Můj drahý králi Parīkṣite, když je klamné falešné ego, které duši poutá, odseknuto mečem rozlišujícího poznání a rozvine se realizace Pána Acyuty, Nejvyšší Duše, říká se tomu ātyantika neboli konečné zničení hmotné existence.

SLOKA 35: Zkušení znalci jemných funkcí přírody prohlašují, ó přemožiteli nepřátel, že existují trvalé procesy tvoření a ničení, kterými všechny stvořené bytosti počínaje Brahmou neustále procházejí.

SLOKA 36: Všechny hmotné výtvory procházejí zmĕnami a jsou neustále a rychle opotřebovávány mocnými proudy času. Různé stavy existence, které hmotné výtvory projevují, jsou neustálými příčinami jejich stvoření a zničení.

SLOKA 37: Tyto stavy existence stvořené časem, který je neosobním zástupcem Nejvyššího Pána bez počátku a bez konce, nejsou viditelné, tak jako nelze přímo postřehnout nepatrné okamžité zmĕny postavení planet na nebi.

SLOKA 38: Takto je bĕh času popsán pomocí čtyř druhů zničení – neustálého, občasného, živelného a konečného.

SLOKA 39: Ó nejlepší z Kuruovců, pouze v krátkém souhrnu jsem ti vyprávĕl o zábavách Pána Nārāyaṇa, stvořitele tohoto svĕta a konečného zdroje veškeré existence. Zcela by je nedokázal popsat ani samotný Pán Brahmā.

SLOKA 40: Pro toho, kdo trpí v ohni nesčetných utrpení a chce tento nepřekonatelný oceán hmotné existence překročit, není jiná vhodná loď než rozvíjení oddanosti k transcendentální chuti pro vyprávĕní o zábavách Nejvyšší Osobnost Božství.

SLOKA 41: Před dávnými časy přednesl tento výtah z podstaty všech Purāṇ neomylný Pán Nara-Nārāyaṇa Ṛṣi Nāradovi, který ji poté zopakoval Kṛṣṇovi Dvaipāyanovi Vedavyāsovi.

SLOKA 42: Můj drahý Mahārāji Parīkṣite, velká osobnost Śrīla Vyāsadeva to samé písmo, Śrīmad-Bhāgavatam, které se svým postavením vyrovná čtyřem Védám, naučil mĕ.

SLOKA 43: Ó nejlepší z Kuruovců, tentýž Sūta Gosvāmī, který nyní sedí před námi, přednese tento Bhāgavatam mudrcům shromáždĕným u velké obĕti v Naimiṣāraṇyi. Stane se tak poté, co bude dotázán členy shromáždĕní vedeného Śaunakou.