SLOKA 7
sūta uvāca
itīḍito ’rcitaḥ kāmam
ṛṣiṇā bhagavān mune
tatheti sa smayan prāgād
badary-āśramam īśvaraḥ
sūtaḥ uvāca — Sūta Gosvāmī řekl; iti — tĕmito slovy; īḍitaḥ — opĕvován; arcitaḥ — uctíván; kāmam — uspokojujícím způsobem; ṛṣiṇā — mudrcem Mārkaṇḍeyou; bhagavān — Osobnost Božství; mune — ó moudrý Śaunako; tathā iti — „nechť se tak stane“; saḥ — On; smayan — s úsmĕvem; prāgāt — odešel; badarī-āśramam — do poustevny v Badarikāśramu; īśvaraḥ — Nejvyšší Pán.
Sūta Gosvāmī řekl: Ó moudrý Śaunako, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, byl s Mārkaṇḍeyovým uctíváním a opĕvováním spokojen a odpovĕdĕl: „Nechť se tak stane.“ Poté se odebral do své poustevny v Badarikāśramu.
Slova bhagavān a īśvara v tomto verši se vztahují na Nejvyššího Pána v Jeho inkarnaci dvou mudrců Nary a Nārāyaṇa. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje, že se Nejvyšší Pán smutnĕ pousmál, protože radĕji vidí své čisté oddané držet se stranou od Jeho klamné energie. Zvĕdavost vidĕt Pánovu klamnou energii se nĕkdy rozvine v hříšnou hmotnou touhu. Pro potĕšení svého oddaného Mārkaṇḍeyi Pán však požehnání udĕlil, tak jako otec, který nemůže svého syna přesvĕdčit, aby se vzdal nebezpečné touhy, ho nechá zakusit jisté bolestivé následky, aby se potom své touhy dobrovolnĕ vzdal. Pán se tedy usmál, připraven ukázat mu svou klamnou energii, protože vĕdĕl, co Mārkaṇḍeyu brzy potká.