KAPITOLA DEVÁTÁ
Mārkaṇḍeya Ṛṣi vidí Pánovu klamnou energii
Tato kapitola vypráví o tom, jak Mārkaṇḍeya Ṛṣi uvidĕl klamnou energii Nejvyšší Osobnosti Božství.
Nejvyšší Pán byl spokojen s modlitbami Śrī Mārkaṇḍeyi a vybídl ho, ať požádá o nĕjaké požehnání. Mudrc projevil přání vidĕt Pánovu klamnou energii. Nejvyšší Pán Śrī Hari, před Mārkaṇḍeyou přítomný v podobĕ Nara-Nārāyaṇa, řekl: „Budiž“ a odebral se do Badarikāśramu. Jednoho dne Śrī Mārkaṇḍeya pronášel večerní modlitby a náhle tři svĕty zaplavily vody zkázy. Mārkaṇḍeya se sám a s velkými problémy dlouhou dobu pohyboval v tĕchto vodách, až uvidĕl banyán. Na listu tohoto stromu leželo nemluvnĕ vydávající okouzlující záři. Když se Mārkaṇḍeya k listu přiblížil, byl chlapcem vdechnut a jako komár vtažen do Jeho tĕla.
Uvnitř chlapcova tĕla byl Mārkaṇḍeya překvapen, protože tam spatřil celý vesmír tak, jak vypadal před zkázou. Po chvíli byl mudrc opĕt chlapcem vydechnut ven a vržen zpĕt do oceánu zničení. Když potom Śrī Mārkaṇḍeya vidĕl, že dítĕ na listu je ve skutečnosti Śrī Hari, transcendentální Pán sídlící v jeho vlastním srdci, pokusil se Ho obejmout. Právĕ v té chvíli však Pán Hari, vládce všech mystických sil, zmizel. Zmizely také vody zkázy a Śrī Mārkaṇḍeya se ocitl ve svém āśramu tak jako předtím.
SLOKA 1: Sūta Gosvāmī řekl: Nejvyšší Pán Nārāyaṇa, přítel Nary, byl spokojen s tím, jak vhodnĕ Ho inteligentní mudrc Mārkaṇḍeya opĕvoval a tak tohoto nejpřednĕjšího z Bhṛguových potomků oslovil.
SLOKA 2: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj drahý Mārkaṇḍeyo, jsi opravdu ten nejlepší ze všech učených brāhmaṇů. Svůj život jsi dovedl k dokonalosti meditací zamĕřenou na Nejvyšší Duši a také jsi na Mĕ zamĕřil svou neodchylující se oddanou službu, askezi, studium Véd a své přísné dodržování usmĕrňujících zásad.
SLOKA 3: S tvým dodržováním celoživotního celibátu jsme naprosto spokojeni. Vyber si jakékoliv požehnání, po kterém toužíš, protože Já ti je mohu udĕlit. Nechť tĕ provází veškeré štĕstí.
SLOKA 4: Mudrc řekl: Ó Pane pánů, sláva Tobĕ! Ó Pane Acyuto, odstraňuješ veškeré utrpení oddaných, kteří se Ti odevzdali. To, že jsi mi umožnil Tĕ spatřit, je pro mne veškerým požehnáním, které si přeji.
SLOKA 5: Polobozi jako Pán Brahmā svých vznešených postavení dosáhli pouhým pohlédnutím na Tvé překrásné lotosové nohy, když jejich mysli dosáhly zralosti praktikováním yogy. A nyní jsi se, můj drahý Pane, osobnĕ zjevil přede mnou.
SLOKA 6: Ó Pane s lotosovýma očima, ó drahokame mezi slavnými osobnostmi, jsem sice spokojen pouhým pohledem na Tebe, ale přesto si přeji vidĕt Tvoji klamnou energii, pod jejímž vlivem považuje celý svĕt včetnĕ vládnoucích polobohů realitu za hmotnĕ různorodou.
SLOKA 7: Sūta Gosvāmī řekl: Ó moudrý Śaunako, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, byl s Mārkaṇḍeyovým uctíváním a opĕvováním spokojen a odpovĕdĕl: „Nechť se tak stane.“ Poté se odebral do své poustevny v Badarikāśramu.
SLOKA 8-9: Mudrc zůstal ve svém āśramu a nepřestával myslet na svou touhu vidĕt Pánovu klamnou energii. Neustále meditoval o Pánu v ohni, slunci, mĕsíci, vodĕ, zemi, vzduchu, blesku i ve vlastním srdci a uctíval Ho předmĕty vytvořenými ve své mysli. Nĕkdy však byl Mārkaṇḍeya natolik přemožen vlnami lásky k Pánu, že na své pravidelné uctívání zapomnĕl.
SLOKA 10: Ó brāhmaṇo Śaunako, nejlepší z Bhṛguových potomků, když jednoho dne Mārkaṇḍeya na břehu řeky Puṣpabhadry provádĕl večerní uctívání, zvedl se náhle silný vítr.
SLOKA 11: Tento vítr vydával hrozivý zvuk a přinesl dĕsivé mraky doprovázené hromy a blesky. Na všech svĕtových stranách se spustily přívaly deštĕ tĕžké jako kola nákladního vozu.
SLOKA 12: Poté se na všech stranách objevily čtyři velké oceány polykající zemský povrch svými vĕtrem hnanými vlnami. V tĕchto zlovĕstnĕ burácejících oceánech byly hrůzostrašné mořské příšery a dĕsivé víry.
SLOKA 13: Mudrc vidĕl, jak všichni obyvatelé vesmíru, včetnĕ jeho samotného, krutĕ trpí zevnitř i zvenku drsnými vĕtry, blesky a velkými vlnami vzdouvajícími se až nad nebesa. Zemĕ byla zaplavena a on byl čím dál tím více zmaten a vydĕšen.
SLOKA 14: Před Mārkaṇḍeyovýma očima déšť valící se z mraků plnil oceán více a více, dokud toto nezmĕrné moře, obrovskou silou zmítáno hurikány, zcela nezaplavilo dĕsivými vlnami všechny ostrovy, hory a kontinenty zemĕ.
SLOKA 15: Voda zaplavila zemi, meziplanetární prostor, nebe i nebeskou oblast. Celý vesmír byl na všech svĕtových stranách zaplaven a ze všech jeho obyvatel zůstal jen Mārkaṇḍeya. S rozcuchanými vlasy se velký mudrc osamĕle pohyboval ve vodĕ, jako kdyby byl nĕmý a slepý.
SLOKA 16: Sužován hladem a žízní, napadán obrovskými makarami a timiṅgilami a bičován vĕtrem a vlnami se bezcílnĕ pohyboval nezmĕrnou temnotou, do které byl uvržen. S rostoucím vyčerpáním ztratil veškerou schopnost orientace, takže nedokázal rozlišit nebe od zemĕ.
SLOKA 17-18: Nĕkdy byl pohlcen obrovskými víry, nĕkdy bičován mocnými vlnami a jindy mu zase hrozilo, že jej pozřou mořské příšery, které se vzájemnĕ napadaly. Nĕkdy cítil nářek, zmatenost, utrpení, štĕstí a strach a jindy zase cítil tak strašnou nevolnost a bolest, až mĕl pocit, že umírá.
SLOKA 19: Zatímco se Mārkaṇḍeya pohyboval v této potopĕ s myslí zmatenou klamnou energií Pána Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství, uplynuly nesčetné miliony let.
SLOKA 20: Jednou, zatímco se pohyboval ve vodĕ, objevil brāhmaṇa Mārkaṇḍeya malý ostrůvek s mladým banyánem obsypaným kvĕty a plody.
SLOKA 21: V severovýchodní části stromu uvidĕl na listu ležet chlapečka. Záře tohoto nemluvnĕte pohlcovala temnotu.
SLOKA 22-25: Tmavĕ modrá pleť nemluvnĕte mĕla barvu dokonalého smaragdu, Jeho lotosu podobná tvář zářila bohatstvím krásy a na krku mĕlo rýhy podobné tĕm na lastuře. Mĕlo širokou hruď, jemnĕ tvarovaný nos, překrásné obočí a roztomilé uši připomínající kvĕty granátových jablek, uvnitř zatočené jako spirály lastury. Koutky očí mĕlo načervenalé jako kvĕtní lůžko lotosu a záře Jeho korálům podobných rtů dodávala Jeho nektarovému okouzlujícímu úsmĕvu lehce načervenalý nádech. Když dýchalo, Jeho nádherné vlasy se třásly a Jeho pupek byl zakřiven pohybujícími se záhyby kůže na břiše, které připomínalo list banyánu. Vznešený brāhmaṇa s úžasem sledoval, jak si to nemluvnĕ svými vznešenými prsy uchopilo nohu, strčilo si palec do pusy a začalo jej cucat.
SLOKA 26: Pohled na dítĕ Mārkaṇḍeyu zbavil veškeré únavy. Ve skutečnosti byl tak blažený, že lotos jeho srdce a jeho lotosové oči plnĕ rozkvetly a zježily se mu chlupy na tĕle. Protože si nebyl jistý, kdo toto úžasné nemluvnĕ je, přiblížil se k Nĕmu.
SLOKA 27: V tom okamžiku dítĕ Mārkaṇḍeyu vdechlo do svého tĕla jako komára a mudrc tam uvidĕl celý vesmír uspořádaný tak jako před zánikem. Mārkaṇḍeya propadl nesmírnému úžasu a zmatku.
SLOKA 28-29: Mudrc vidĕl celý vesmír: oblohu, nebesa a zemi, hvĕzdy, hory, oceány, velké ostrovy a kontinenty, rozlohy na všech svĕtových stranách, svaté i démonské živé bytosti, lesy, zemĕ, řeky, mĕsta, doly, zemĕdĕlské vesnice, pastviny krav a předepsané společenské i duchovní činnosti různých společenských tříd. Vidĕl také základní složky stvoření spolu s jejich vedlejšími produkty i samotný čas, který usmĕrňuje střídání nesčetných vĕků v Brahmových dnech. Navíc vidĕl vše ostatní stvořené pro použití v hmotném životĕ. To vše vidĕl před sebou, jako by to bylo skutečné.
SLOKA 30: Vidĕl před sebou Himálaj, řeku Puṣpabhadru a svoji vlastní poustevnu, kde se setkal s mudrci Nara-Nārāyaṇem. Zatímco Mārkaṇḍeya pozoroval celý vesmír, dítĕ ho vydechlo ze svého tĕla zpĕt do oceánu zkázy.
SLOKA 31-32: V tom rozlehlém moři mudrc znovu uvidĕl banyán rostoucí na malém ostrůvku s nemluvnĕtem ležícím na listu. Dítĕ se na nĕho dívalo koutky očí s úsmĕvem plným nektaru lásky a Mārkaṇḍeya si Ho očima vložil do srdce. Velmi rozrušen se rozbĕhl, aby transcendentální Osobnost Božství objal.
SLOKA 33: V té chvíli Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, původní vládce veškeré mystiky skrytý v srdci každé bytosti, zmizel mudrci z očí, tak jako mohou náhle zmizet výsledky snažení nezpůsobilé osoby.
SLOKA 34: Poté, co Pán zmizel, ó brāhmaṇo, zmizeli i banyán, velká voda i zkáza vesmíru a Mārkaṇḍeya se v okamžiku ocitl zpĕt ve své poustevnĕ jako předtím.