SLOKA 19
tatraikāvayavaṁ dhyāyed
avyucchinnena cetasā
mano nirviṣayaṁ yuktvā
tataḥ kiñcana na smaret
padaṁ tat paramaṁ viṣṇor
mano yatra prasīdati
tatra—pak; eka—jeden po druhém; avayavam—údy těla; dhyāyet — být soustředěný na; avyucchinnena—neztrácet ze zřetele celé tělo; cetasā—myslí; manaḥ—mysl; nirviṣayam—bez znečištění smyslovými objekty; yuktvā—spojená s; tataḥ—potom; kiñcana—cokoliv; na—ne; smaret — mysli na; padam—osobnost; tat—tu; paramam—Nejvyšší; viṣṇoḥ — Viṣṇua; manaḥ—mysl; yatra—kdy; prasīdati—dosáhne uspokojení.
Potom bys měl postupně meditovat o jednotlivých údech Viṣṇua, aniž bys ztrácel ze zřetele celé tělo. To mysl osvobodí od všech smyslových objektů. V tomto okamžiku již nemají zbýt v mysli žádné jiné myšlenky. Jelikož Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, je Konečná Pravda, jedině v Něm dosáhne mysl úplného uspokojení.
Pošetilí lidé, zmatení vnější energií Viṣṇua, nevědí, že konečným cílem při hledání štěstí je spojit se přímo s Pánem Viṣṇuem, Osobností Božství. Viṣṇu-tattva je neomezenou expanzí různých transcendentálních podob Osobnosti Božství, a nejvyšší, původní podobou viṣṇu-tattvy je Govinda, Pán Kṛṣṇa, nejvyšší příčina všech příčin. Myslet na Viṣṇua, nebo meditovat o transcendentální podobě Viṣṇua, konkrétně o Pánu Kṛṣṇovi, je tedy nejvyšším úspěchem v meditaci. Tato meditace může započít u lotosových nohou Pána, ale nesmíme zapomenout na úplnou podobu Pána a nesmíme se od ní nechat odvést. Doporučuje se postupně myslet na různé části Jeho těla. Zde v tomto verši je jasně dokázáno, že Nejvyšší Pán není neosobní. Je osoba, ale Jeho tělo je jiné než těla podmíněných osob jako jsme my. Kdyby tomu bylo jinak, nedoporučoval by Śukadeva Gosvāmī pro dosažení úplné duchovní svobody meditaci, která začíná praṇavou (oṁkārou) a pokračuje k údům osobního těla Viṣṇua. Uctívané podoby Viṣṇua ve velkých indických chrámech tedy nejsou nějaké modly, jak si to někdy špatně vykládají méně inteligentní lidé. Jsou to spíše různá duchovní centra meditace o transcendentálních údech Viṣṇuova těla. Pán Viṣṇu a uctívané Božstvo v chrámu Viṣṇua jsou totožní působením nepochopitelné energie Pána. Soustředit se na části těla Viṣṇua v chrámu je podle zjevených písem snadnější příležitostí k meditaci pro začátečníky a lidi, kteří nejsou schopni sedět na jednom místě a soustředit se na praṇavu oṁkāru nebo na tělesné údy Viṣṇua, jak zde doporučuje velká autorita Śukadeva Gosvāmī. Obyčejným lidem může meditace o podobě Viṣṇua v chrámu prospět lépe nežli oṁkāra, duchovní kombinace a-u-m, vysvětlená dříve. Mezi oṁkārou a podobami Viṣṇua není žádný rozdíl, ale osoby neseznámené s vědou o Absolutní Pravdě se snaží vytvořit rozpor a rozlišují mezi podobami Viṣṇua a podobou oṁkāra. V tomto verši je naznačeno, že Viṣṇu je konečným cílem meditace. Je tedy lepší se soustředit na podoby Viṣṇua než na neosobní oṁkāru a je to zároveň i jednodušší.