SLOKA 20
nāsike nirabhidyetāṁ
dodhūyati nabhasvati
tatra vāyur gandha-vaho
ghrāṇo nasi jighṛkṣataḥ
nāsike—v nosních dírkách; nirabhidyetām—vyvíjející se; dodhūyati — rychle vanoucí; nabhasvati—dýchání vzduchu; tatra—potom; vāyuḥ — vzduch; gandha-vaḥaḥ—čichající vůni; ghrāṇaḥ—čichový smysl; nasi — v nosu; jighṛkṣataḥ—přející si cítit vůně.
Když si potom nejvyšší puruṣa přál cítit vůně, vytvořily se nosní dírky a dýchání, vznikl čichový orgán a různé vůně a také se projevilo vládnoucí božstvo vzduchu, který přenáší vůně.
Čichový orgán, vůně, vládnoucí božstvo vzduchu, čichání atd. — to vše se projevilo současně, když si Pán přál cítit. To potvrzují védské mantry z Upaniṣad, kde je řečeno, že po všem nejprve touží Nejvyšší Pán, a pak teprve může podle toho jednat podřízená živá bytost. Živá bytost vidí pouze tehdy, když vidí Pán, cítí pouze tehdy, když cítí Pán atd. Hlavní myšlenkou je, že živá bytost nemůže dělat nic nezávisle. Může si pouze myslet, že něco dělá nezávisle, ale nemůže jednat nezávisle. Milostí Pána existuje nezávislé myšlení, ale myšlenky samotné mohou vzniknout zase jenom milostí Pána. Říká se: “Člověk míní a Bůh mění”. Celé toto vysvětlení se snaží ukázat absolutní závislost živých bytostí a absolutní nezávislost Nejvyššího Pána. Méně inteligentní lidé, kteří tvrdí, že jsou na úrovni Boha, musí nejprve dokázat, že jsou absolutní a nezávislí, a teprve potom mohou začít prohlašovat, že jsou totožní s Bohem.