SLOKA 45

Védský popis stvoření, udržování a zničení hmotného světa je následující: yato vā imāni bhūtāni jāyante. yena jātāni jīvanti. yat prayanty abhisaṁviśanti — vše je stvořeno Brahmanem, po stvoření je vše udržováno Brahmanem a po zničení je vše uloženo v Brahmanu. Úplní materialisté, kteří nevědí nic o Brahmanu, Paramātmě a Bhagavānovi, se domnívají, že prvotní příčinou hmotného projevu je sama hmotná příroda, a stejný názor zastávají i moderní vědci. Celá védská literatura však tento názor odmítá. Filozofie Vedānty uvádí, že původem všeho stvoření, udržování a zničení je Brahman, a Śrīmad-Bhāgavatam, přirozený komentář Vedānty, říká: janmādy asya yato 'nvayād itarataś cārtheṣv abhijñaḥ svarāṭ atd.

Nečinná, mrtvá hmota je energií, ve které mohou nepochybně probíhat různé akce a reakce, ale sama o sobě je nečinná. Śrīmad-Bhāgavatam proto komentuje aforismus janmādy asya slovy abhijñaḥ a svarāṭ — Nejvyšší Brahman není mrtvá hmota, ale je nejvyšším vědomím a je nezávislý. Prvotní příčinou stvoření, udržování a zničení hmotného světa tedy nemůže být mrtvá hmota. Na první pohled se hmotná příroda zdá být příčinou stvoření, udržování a zničení, ale do pohybu ji uvádí svrchovaně vědomá bytost, Osobnost Božství. Za veškerým stvořením, udržováním a zničením stojí Pán, což je potvrzeno v Bhagavad-gītě (9.10):

Hmotná příroda je jednou z energií Pána a jedná pod Jeho řízením (adhyakṣeṇa). Může jednat teprve tehdy, když se na ni Pán podívá Svým transcendentálním pohledem, stejně jako matka může počít dítě jedině po styku s otcem. Neznalému člověku se může zdát, že dítěti dává život matka, ale vzdělaný člověk ví, že ve skutečnosti dává dítěti život otec. Hmotná příroda tedy vydává pohyblivé a nehybné projevy hmotného světa po styku se svrchovaným otcem, a nikoliv nezávisle. Považovat hmotnou přírodu za příčinu stvoření, udržování atd. je “logikou bradavek na kozím krku”. Caitanya-caritāmṛta, kterou napsal Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī, popisuje tuto logiku ajā-gala-stana-nyāya následovně (podle Jeho Božské Milosti Śrī Śrīmad Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Gosvāmīho Mahārāje): “Hmotná příroda se jakožto materiální příčina nazývá pradhāna a jako operativní příčina se nazývá māyā. Jelikož je to však mrtvá hmota, nejedná se o původní příčinu stvoření.” Kavirāja Gosvāmī říká:

Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇu je úplnou expanzí Kṛṣṇy, a tudíž je to On, kdo elektrizuje hmotu a uvádí ji do činnosti. Elektrizace je výstižným příkladem. Kus železa jistě není oheň, ale pokud toto železo rozžhavíme do ruda, získá vlastnosti a schopnosti ohně. Hmota je přirovnána ke kusu železa a je elektrizována neboli rozžhavena pohledem neboli působením svrchovaného vědomí Viṣṇua. Teprve po této elektrizaci se energie hmoty projevuje prostřednictvím různých akcí a reakcí. Samotná mrtvá hmota není ani operativní, ani materiální příčinou vesmírného projevu. Śrī Kapiladeva říká:

Původní oheň, jeho plameny, jeho jiskry a jeho kouř — to vše je totožné, neboť oheň je stále oheň, i když se liší od plamenů, plameny se liší od jisker a jiskry se liší od kouře. Plameny, jiskry i kouř jsou součásti ohně, ale každá z těchto složek má jiné postavení. Vesmírný projev se přirovnává ke kouři, protože kouř na nebi vytváří mnoho různých tvarů, které připomínají mnoho známých i neznámých projevů. Jiskry jsou přirovnány k živým bytostem a plameny k hmotné přírodě (pradhāna). Musíme vědět, že každá z těchto složek může jednat pouze díky tomu, že obdržela vlastnosti původního ohně. Všechny složky — hmotná příroda, vesmírný projev a živé bytosti — jsou tedy pouze různými energiemi Pána (ohně). Ti, kteří pokládají hmotnou přírodu za původní příčinu vesmírného projevu (prakṛti je příčina stvoření podle sāṅkhyové filozofie), došli k mylnému závěru. Hmotná příroda nemůže existovat odděleně od Pána. Opomenout Nejvyššího Pána jako příčinu všech příčin je tedy logika ajā-gala-stana-nyāya, podle které se člověk snaží vydojit mléko z bradavek na krku kozy. Bradavky na kozím krku možná vypadají jako mléčné žlázy, ale ten, kdo se z nich snaží vydojit mléko, je jistě blázen.