SLOKA 6
nirodho ’syānuśayanam
ātmanaḥ saha śaktibhiḥ
muktir hitvānyathā rūpaṁ
sva-rūpeṇa vyavasthitiḥ
nirodhaḥ—ukončení vesmírného projevu; asya—Jeho; anuśayanam — pohroužení Mahā-Viṣṇua, puruṣa inkarnace, do mystického spánku; ātmanaḥ—živých bytostí; saha—společně s; śaktibhiḥ—s energiemi; muktiḥ — osvobození; hitvā—opouštějící; anyathā—jinak; rūpam—podoba; sva-rūpeṇa—v původní věčné podobě; vyavasthitiḥ—trvalý stav.
Když živá bytost a její sklon k podmíněnému životu splynou s mystickým spánkem Mahā-Viṣṇua, nazývá se to ukončení vesmírného projevu. Osvobození je trvalým stavem živé bytosti, ve kterém opouští proměnlivá hrubohmotná a jemnohmotná těla a dosahuje své věčné podoby.
Jak jsme již několikrát vysvětlovali, existují dva druhy živých bytostí. Z větší části jsou věčně osvobozené (nitya-mukta), ale některé z nich jsou věčně podmíněné. Věčně podmíněné duše mají sklony panovat hmotné přírodě, a proto je projeveno hmotné vesmírné stvoření, které jim dává dvě možnosti. Podmíněná duše může jednak uspokojovat svoji touhu vládnout vesmírnému projevu, a jednak dostává možnost vrátit se zpátky k Bohu. Většina podmíněných duší tedy po ukončení vesmírného projevu splývá s existencí Osobnosti Božství, Mahā-Viṣṇua, který leží v mystickém spánku, a tyto duše dostávají další těla v novém stvoření. Některé z podmíněných duší se však řídí transcendentálním zvukem v podobě védské literatury, a tudíž se mohou vrátit zpátky k Bohu a po opuštění hrubohmotných a jemnohmotných těl dosáhnout svého původního duchovního těla. Hmotná podmíněná těla se vyvíjejí proto, že živé bytosti zapomínají na svůj vztah k Bohu, a v době existence vesmírného projevu dostávají podmíněné duše příležitost obnovit své původní postavení, k čemuž jim pomáhají zjevená písma, která Pán ve Svých různých inkarnacích tak milostivě sestavil. Čtení nebo naslouchání z transcendentální literatury člověku pomáhá dosáhnout osvobození ještě v podmíněném stavu hmotné existence. Veškerá védská literatura vede k oddané službě Osobnosti Božství a jakmile se člověk upne na tento cíl, ihned se osvobodí z podmíněného života. Hrubohmotná a jemnohmotná těla vznikají pouze proto, že podmíněné duši chybí poznání, a jakmile se živá bytost soustředí na oddanou službu Pánu, začíná se kvalifikovat pro osvobození z podmíněného stavu. Oddaná služba se vyznačuje transcendentální láskou k Nejvyššímu, který je zdrojem všech blažených vztahů. Každý vyhledává nějaký požitek, ale nikdo nezná nejvyšší zdroj všeho přitažlivého (raso vai saḥ rasaṁ hy evāyaṁ labdhvānandī bhavati). Védské hymny informují každého, že nejvyšším zdrojem a neomezeným pramenem veškeré blaženosti je Osobnost Božství, a ten, komu se poštěstilo obdržet tuto informaci z transcendentální literatury jako je Śrīmad-Bhāgavatam, je natrvalo osvobozen a může dosáhnout postavení, které mu přísluší v Božím království.