SLOKA 10

Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je v Bhagavad-gītě označen jako puruṣottama, “Svrchovaná Osobnost”. Jedině On může udělit osvobození impersonalistům a nechat je splynout s brahmajyoti, Svými tělesnými paprsky. Brahmajyoti není oddělená od Pána, stejně jako žhnoucí sluneční paprsek nemůže existovat nezávisle na slunci. Śrīmad-Bhāgavatam v tomto verši doporučuje, že člověk, který touží po splynutí se svrchovanou neosobní brahmajyoti, musí také uctívat Pána prostřednictvím bhakti-yogy. Je zde zvláště zdůrazněno, že bhakti-yoga je prostředkem pro dosažení veškeré dokonalosti. V předchozích kapitolách bylo řečeno, že bhakti-yoga je konečným cílem jak karma-yogy, tak jñāna-yogy, a v této kapitole se neméně důrazně prohlašuje, že bhakti-yoga je konečným cílem všech druhů uctívání různých polobohů. Bhakti-yoga je tedy nejvyšší prostředek seberealizace a je v tomto verši doporučena. Každý proto musí s vážností přijmout metody bhakti-yogy, i když usiluje o hmotný požitek nebo o osvobození z hmotného otroctví.

Akāmaḥ znamená “ten, kdo nemá žádnou hmotnou touhu”. Živá bytost, která je přirozeně nedílnou částí svrchovaného celku (puruṣaṁ pūrṇam), má přirozeně sloužit Nejvyšší Bytosti, stejně jako nedílné části těla neboli tělesné údy jsou přirozeně určeny k tomu, aby sloužily celému tělu. Nemít touhy tedy neznamená být netečný jako kámen, ale být si vědom svého skutečného postavení a tím pádem hledat uspokojení pouze u Nejvyššího Pána. Śrīla Jīva Gosvāmī ve své Sandarbhě popsal tento stav bez tužeb slovy bhajanīya-parama-puruṣa-sukha-mātra-sva-sukhatvam. To znamená, že člověk se má cítit šťasten jedině tehdy, když ví, že je šťasten Nejvyšší Pán. Tato intuice živé bytosti se projevuje dokonce i během podmíněného života v hmotném světě a v nevyvinutých myslích méně inteligentních lidí se projevuje v podobě dobročinnosti, lidumilství, socialismu, komunismu atd. Snaha lidí na hmotné úrovni činit dobro druhým prací pro společnost, rodinu, zemi nebo lidstvo je částečným projevem původní intuice, kdy čistá živá bytost cítí štěstí ze štěstí Nejvyššího Pána. Takové nádherné cítění projevily pro potěšení Pána dívky ve Vrajabhūmi. Gopī milovaly Pána bez jakékoliv touhy po odplatě a to je dokonalým projevem stavu akāmaḥ. Kāma neboli touha po vlastním uspokojení se plně projevuje v hmotném světě, zatímco akāmaḥ se plně projevuje v duchovním světě.

Myšlenky na dosažení totožnosti s Pánem nebo na splynutí s brahmajyoti mohou být rovněž projevem kāmy, pokud je motivuje sobecká touha osvobodit se od hmotného strádání. Čistý oddaný netouží po osvobození proto, aby ukončil své životní strádání. I kdyby ho žádné takzvané osvobození nečekalo, usiluje o to, aby uspokojil Pána. Arjuna odmítal na Kurukṣetře bojovat, protože byl ovlivněn kāmou a chtěl pro vlastní uspokojení ušetřit své příbuzné. Jelikož však byl čistým oddaným, po vyslechnutí pokynů Pána souhlasil, že bude bojovat, neboť přišel k rozumu a uvědomil si, že jeho prvořadou povinností je uspokojit Pána i za cenu vlastní spokojenosti. Stal se tedy akāmou. To je nejvyšší stupeň dokonalosti, jakého může živá bytost dosáhnout.

Udāra-dhīḥ znamená “ten, kdo má širší rozhled”. Lidé, kteří s touhou po hmotném požitku uctívají druhořadé polobohy, jsou v Bhagavad-gītě (7.20) označeni jako hṛta-jñāna neboli “ti, kteří ztratili veškerou inteligenci”. Nic není možné získat od polobohů bez svolení Nejvyššího Pána. Ten, kdo má širší rozhled, proto vidí, že konečnou autoritou je Pán, a to i co se týče hmotných požehnání. Člověk má tedy uctívat přímo Pána i tehdy, když touží po hmotném požitku nebo po osvobození. A každý, ať už je akāma, sakāma nebo mokṣa-kāma, má uctívat Pána s velkou pečlivostí. To znamená, že bhakti-yoga může splnit všechny cíle bez jakékoliv příměsi karmy a jñāny. Stejně jako čistý sluneční paprsek je velice silný a nazývá se proto tīvra, tak i čistou bhakti-yogu, která spočívá v naslouchání, opěvování atd., může vykonávat každý bez ohledu na svůj vnitřní motiv.