SLOKA 13
śaunaka uvāca
ity abhivyāhṛtaṁ rājā
niśamya bharatarṣabhaḥ
kim anyat pṛṣṭavān bhūyo
vaiyāsakim ṛṣiṁ kavim
śaunakaḥ uvāca—Śaunaka řekl; iti—takto; abhivyāhṛtam—vše, co bylo řečeno; rājā—král; niśamya—když slyšel; bharata-ṛṣabhaḥ—Mahārāja Parīkṣit; kim—co; anyat—více; pṛṣṭavān—ptal se ho; bhūyaḥ—opět; vaiyāsakim—syna Vyāsadeva; ṛṣim—učeného; kavim—básnicky nadaného.
Śaunaka řekl: Syn Vyāsadeva, Śrīla Śukadeva Gosvāmī, byl velice učený a uměl vše vylíčit velice poeticky. Na co se ho Mahārāja Parīkṣit dále ptal, když slyšel všechna jeho slova?
V čistém oddaném Pána se automaticky vyvíjejí všechny božské vlastnosti. Především to jsou tyto povahové rysy: je laskavý, smířlivý, pravdomluvný, stejný ke každému, bezchybný, velkodušný, klidný, čistý, nemá žádné vlastnictví, činí dobro pro každého, je spokojený, odevzdaný Kṛṣṇovi, po ničem netouží, je jednoduchý, pevný ve svém rozhodnutí, umí se ovládat, jí s mírou, je rozumný, uctivý, skromný, vážný, soucitný, přátelský, básnicky nadaný, znalý věcí a tichý. Z těchto dvaceti šesti základních vlastností oddaného, které popisuje Kṛṣṇadāsa Kavirāja ve své Caitanya-caritāmṛtě, je v tomto verši zvláště uvedeno básnické nadání Śukadeva Gosvāmīho. Śrīmad-Bhāgavatam v jeho podání je vrcholným básnickým dílem. Śukadeva Gosvāmī byl zároveň seberealizovaným učeným mudrcem — můžeme tedy říci, že byl básníkem mezi mudrci.