SLOKA 16

Slovo satām je v tomto verši velice důležité. Satām označuje čisté oddané, kteří nemají jinou touhu než sloužit Pánovi. Jedině ve společnosti takových oddaných se náležitě hovoří o transcendentální slávě Pána Kṛṣṇy. Pán říká, že každé vyprávění o Něm má hluboký duchovní význam, a jakmile o Něm někdo správně naslouchá ve společnosti satām, získá tak velikou sílu a snadno dosáhne úrovně oddané služby. Jak již bylo řečeno, Mahārāja Parīkṣit byl velkým oddaným Pána od samotného narození, a totéž platí o Śukadevovi Gosvāmīm. Oba byli na stejné úrovni, i když to vypadalo, že Mahārāja Parīkṣit byl velký král zvyklý na královské prostředí, zatímco Śukadeva Gosvāmī byl typickým příkladem člověka, který se zřekl světa — dokonce až do té míry, že si ani nezakrýval tělo oděvem. Na první pohled jsou opakem jeden druhého, ale uvnitř byli oba čistými oddanými Pána. Když se takoví oddaní sejdou, nemohou hovořit o ničem jiném než o slávě Pána neboli o bhakti-yoze. Rozhovor mezi Pánem a Jeho oddaným Arjunou v Bhagavad-gītě se také nemohl týkat ničeho jiného než bhakti-yogy, i když materialističtí učenci o tom mohou spekulovat každý po svém. Slovo ca následující po slově vaiyāsakiḥ podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho vyjadřuje, že Śukadeva Gosvāmī i Mahārāja Parīkṣit byli již dávno na stejné úrovni, i když jeden hrál roli mistra adruhý roli žáka. Jelikož Pán Kṛṣṇa byl středem jejich rozhovoru, slovo vāsudeva- parāyaṇaḥ neboli “Vāsudevův oddaný” označuje oddaného Pána Kṛṣṇy. I když na místo, kde Mahārāja Parīkṣit držel svůj půst, přišlo imnoho jiných osobností, přirozeně se nehovořilo o ničem jiném než ovelikosti Pána Kṛṣṇy, protože hlavním mluvčím byl Śukadeva Gosvāmī a hlavním posluchačem byl Mahārāja Parīkṣit. Śrīmad-Bhāgavatam, jak byl vysloven a vyslyšen dvěma význačnými oddanými Pána, má tedy jediný cíl — oslavovat Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇu.